ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1158.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1158/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) Ing. P. J., a b) Ing. D. J., obou zastoupených JUDr. A. H., advokátkou, za účasti družstva D., stavebního bytového družstva, so ochranu vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 20/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2006, č. j. 8 Cmo 470/2005-63, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení ze dne 12. září 2005, č. j. 9 Cm 20/2004-53, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl podání navrhovatelů ze dne 22. května 2005, a to v části, v níž se domáhali určení, „že jsou oprávněni odmítnout uhradit družstvu D., stavebnímu bytovému družstvu (dále jen „družstvo“) částku 70.021,- Kč označenou jako nedoplatek konečné výše dalšího členského vkladu k bytu č. 12 v objektu, neboť tento jeho nárok je zcela nedůvodný a družstvo je povinno toto odmítnutí navrhovatelů strpět“, tak, že návrh se neodmítá (výrok I.). V části, v níž byl odmítnut návrh, aby družstvu byla uložena povinnost „zdržet se veškerých dalších zásahů do našich vlastnických práv směřující k vydobytí částky 70.021,- Kč od nás cestou soudní, popř. jiným způsobem, např. v souvislosti s převodem bytu do našeho vlastnictví a podobného jednání, je povinen se zdržet kdykoliv v budoucnosti“, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.).
K potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolací soud uvedl, že návrh byl skutkově odůvodněn tvrzením, podle něhož vynucenou úhradou částky 70.021,- Kč dojde ke zmenšení majetku navrhovatelů, doplněným v odvolání tak, že zásah družstva do jejich vlastnického práva spočívá v opětovném požadavku na zaplacení uvedené částky a že obsahem jejich vlastnického práva „jsou peníze ve společném vlastnictví manželů“.
Odvolací soud uzavřel, že ani po doplnění návrhu v odvolání nelze s jistotou určit, do jakého konkrétního vlastnického práva navrhovatelů má družstvo svou žádostí zasahovat. „Obsah vlastnického práva je definován v §123 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) jako práva vlastníka (nikoli majetková hodnota - určitá částka peněz) a předmětem vlastnictví mohou být pouze věci v právním smyslu (tj. hmotné věci dle §119 obč. zák.), nikoli majetkové hodnoty. Poněvadž z dosavadních tvrzení v návrhu nelze s určitostí dovodit „věc“, která má podle navrhovatelů být v jejich vlastnictví (peníze touto věcí nemohou být), nelze z nich s určitostí dovodit ani subjektivní vlastnické právo, do kterého má družstvo neoprávněně svým požadavkem na zaplacení částky 70.021,- Kč zasahovat.“ Nelze-li určit, do jakého vlastnického práva navrhovatelů má družstvo zasahovat - pokračoval odvolací soud - je rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu v této části správné.
Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a namítají, že návrh na zahájení řízení je projednatelný i v části, v níž byl odmítnut, tj. uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nelze s jistotou určit, do jakého konkrétního vlastnického práva družstvo svou žádostí o zaplacení uvedené částky zasahuje.
Dovolatelé tvrdí, že uplatňováním nároku na zaplacení částky 70.021,- Kč kdykoliv v budoucnu družstvo zasahuje do jejich vlastnických práv, resp. do jejich společného jmění manželů. Právní názor odvolacího soudu, že peníze nejsou věcí v právním smyslu, a tudíž nemohou být předmětem vlastnictví, považují za nesprávný a obsáhle argumentují proti tomuto názoru.
Družstvo ve vyjádření k dovolání uvedlo, že navrhovatelé se domáhají ochrany vlastnických práv bezdůvodně, a navrhlo zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., není však důvodné.
Obsahové náležitosti návrhu na zahájení řízení vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li navrhovatel v návrhu všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu návrhu, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209).
Z obsahu spisu (z návrhu na zahájení řízení č. l. 1-2, podání navrhovatelů ze dne 7. července 2005 - č. l. 49 a odvolání navrhovatelů - č. l. 58) vyplývá, že navrhovatelé se domáhají, aby družstvu byla uložena povinnost zdržet se veškerých dalších zásahů do jejich vlastnických práv, které by směřovaly k vydobytí částky 70.021,- Kč soudní cestou, popř. jiným způsobem, např. v souvislosti s převodem bytu do jejich vlastnictví, a zdržet se podobného jednání kdykoliv v budoucnosti, na základě týchž tvrzení, jimiž se domáhají, aby bylo určeno jejich právo odmítnout uhradit družstvu uvedenou částku. Přitom pouze specifikovali, že požadavek družstva na úhradu uvedené částky bude zásahem do jejich práv, a to práva vlastnického (vynucenou úhradou dojde ke zmenšení jejich majetku ve společném jmění manželů), tak i jiných práv, z nichž příkladmo uvedli právo na bezplatný převod bytu do společného jmění manželů. Jiná tvrzení, jimiž by bylo specifikováno, jakých konkrétních zásahů se má družstvo kdykoliv v budoucnu zdržet, a do kterých práv - kromě práva vlastnického - by družstvo mohlo zasahovat, neuvedli.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze s jistotou určit, do jakého konkrétního vlastnického práva navrhovatelů má družstvo svým požadavkem na zaplacení částky 70.021,- Kč zasahovat, je proto správný. Z návrhu ani po jeho doplnění nelze taktéž zjistit, jakého konkrétního jednání se má družstvo zdržet. Protože ze skutkových tvrzení navrhovatelů nelze dovodit, o jaká konkrétní práva a povinnosti jde, je zřejmé, že pokud by soud takovému návrhu vyhověl, bylo by toto rozhodnutí materiálně nevykonatelné. Přitom návrh na určení, že navrhovatelé jsou oprávněni odmítnout uhradit družstvu částku 70.021,- Kč (která by byla uhrazena právě z peněžních prostředků ve společném jmění manželů), bude projednán.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při převodu družstevního bytu do vlastnictví navrhovatelů je družstvo povinno postupovat podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákona (zákon o vlastnictví bytů), a navrhovatelé mohou svá práva týkající se převodu bytu uplatnit u soudu.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání zamítl podle ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu