ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1169.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1169/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti žalované JUDr. I. M., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně J. v. o. s., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 115/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2008, č. j. 9 Cmo 48/2008-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalované rozsudek ze dne 12. října 2007, č. j. 49 Cm 115/2005-68, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2007, č. j. 49 Cm 115/2005-78, jímž Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně J. v. o. s. ve výroku označenou bytovou jednotku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu - a to výslovně proti všem jeho výrokům - podala žalovaná dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když za otázku zásadního právního významu označila výklad právního pojmu „nápadně nevýhodné podmínky“ jakožto předpokladu neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ zákona 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy jestliže dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Z otázky předkládané dovolatelkou přitom na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat.
Posouzení, zda v projednávané věci byla bytová jednotka převedena za nápadně nevýhodných podmínek, je závislé na konkrétních (skutkových) okolnostech projednávané věci a postrádá tak potřebný judikatorní přesah. Napadené rozhodnutí přitom není ani v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud závěr, podle něhož převod bytové jednotky nebyl proveden za nápadně nevýhodných podmínek, nezaložil - jak mylně dovozuje dovolatelka - na tom, že o nápadně nevýhodné podmínky by šlo pouze kdyby se sjednaná cena blížila polovině ceny obvyklé. Naopak, v souladu s ustálenou judikaturou posuzoval okolnosti daného případu, vycházeje z toho, že nápadně nevýhodné podmínky musí existovat v době právního úkonu, nemohou spočívat v subjektivním cítění dotčené osoby a vždy musí znamenat konkrétní nevýhodu oprávněné osoby ve srovnání s osobami jinými, přičemž u úplatných smluv jde především o posouzení toho, zda nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1099/2005, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2008, pod číslem 162, či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. července 2000, sp. zn. III. ÚS 91/2000, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo sešitu 19, ročník 2000, pod číslem 24). Ostatně, z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV se zřetelně podává, že jednoznačný, procentuálně vyjádřitelný, obecný závěr o tom, kdy lze z poměru obvyklé ceny k ceně smluvené bez dalšího usuzovat, že dlužník převedl věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu ze svého majetku na jinou osobu za nápadně nevýhodných podmínek, přijmout ani nelze.
Výtkami směřujícími ke skutkovým zjištěním učiněným ze smluv uzavřených mezi úpadkyní a Ing. B. a L. K. dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání nelze učinit (srov. výslovné znění označeného ustanovení).
Konečně námitka nesprávnosti „nepřipuštění důkazu“ je podřaditelná dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím - nezahrnují-li tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění podmínku existence právní otázky zásadního významu - na přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. taktéž usuzovat nelze (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Závěr o nepřípustnosti důkazu dalším znaleckým posudkem přitom odvolací soud v dané věci založil na úpravě zákonné koncentrace řízení obsažené v §118b o. s. ř. a na výkladu obsaženém v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 175; dovolání přitom s takto podanou argumentací nepolemizuje (odkaz na §118b o. s. ř. ignoruje).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. prosince 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu