ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1227.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1227/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně D. B. A., , zastoupené JUDr. J. R., advokátem, , proti žalovanému Ing. J. H., , o zaplacení částky 17,000.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 96/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 12 Cmo 283/2006-165, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 12 Cmo 283/2006-165, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 12 Cmo 283/2006-165, změnil rozsudek ze dne 19. dubna 2005, č. j. 53 Cm 96/2003-58, jímž Městský soud v Praze uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni Č. f. s. r. o. směnečný peníz 17,000.000,- Kč s 6% úrokem od 14. září 2000 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze, tj. 56.666,66 Kč, tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud, poté co usnesením ze dne 27. března 2006, č. j. 12 Cmo 41/2006-147, rozhodl o vstupu žalobkyně na místo Č. f. s. r. o. (§107a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), vyšel při posuzování důvodnosti žaloby ze zjištění soudu prvního stupně, podle kterých:
1) Dne 31. července 1996 vystavila společnost N. a. s. směnku vlastní na směnečnou sumu 17,000.000,- Kč, a to na řad E., a. s., směnka je opatřena doložkou „per aval“, u které je strojopisem uveden údaj „R., a. s.,“ a podpis „H.“ (podpis žalovaného);
2) Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddílu B, vložky 3311, byl žalovaný v době od 21. července 1995 do 8. února 2008 místopředsedou představenstva R. a. s. (dále též jen „společnost“). Jde-li o způsob jednání jménem společnosti, jednali navenek vůči třetím osobám předseda a místopředseda představenstva společně a podepisování za společnost se dělo tak, že k vytištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu společnosti připojili svůj podpis předseda a místopředseda představenstva;
3) Dne 24. července 1995 udělil prof. Ing. V. N., CSc. (předseda představenstva společnosti) plnou moc žalovanému, aby jeho jménem činil veškeré právní úkony za společnost až do doby jmenování výkonného ředitele společnosti (dále jen „plná moc“).
Odkazuje na ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), §191 odst. 1 a §266 obchodního zákoníku a čl. I §8 a čl. III §3 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), dospěl odvolací soud k závěrům od soudu prvního stupně odlišným.
Setrvávaje na názoru formulovaném v usnesení ze dne 20. září 2004, sp. zn. 12 Cmo 187/2004, jímž zrušil v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) odvolací soud zdůraznil, že plná moc je sice formulována nepřesně, nicméně z jejího obsahu lze dovodit, že „smyslem bylo zmocnit žalovaného ze strany společnosti, aby jednal v právních vztazích samostatně za společnost na základě plné moci, nikoli jako statutární orgán z důvodu svého postavení místopředsedy představenstva společnosti“. Skutečnost, že plná moc byla za společnost podepsána pouze předsedou představenstva Ing. N. (ačkoli úkony za společnost dle zápisu v obchodním rejstříku činí společně předseda představenstva a místopředseda představenstva), považoval za nevýznamnou, když předseda představenstva i místopředseda představenstva (žalovaný) vyslovili souhlas se zmocněním žalovaného k jednání za společnost. Přitom souhlas místopředsedy představenstva (žalovaného) je konkludentní, neboť „pokud by s tímto zmocněním nesouhlasil, nepochybně by plnou moc nepřijal“.
Jelikož žalovaný směnku podepsal jako zmocněnec společnosti na základě písemné plné moci, neměl odvolací soud pochyb o tom, že „žalovanou směnku vlastní vystavila společnost R. a. s, nikoli žalovaný“; proto žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíc nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka nesouhlasí s výkladem plné moci, jak jej provedl odvolací soud, akcentujíc, že plnou moc - posuzováno podle jejího obsahu - žalovanému neudělila společnost, nýbrž její předseda představenstva, aby jeho jménem činil právní úkony za společnost. I v případě, že by výklad plné moci provedený odvolacím soudem obstál, dovozuje, že jménem společnosti musela být plná moc podepsána (v souladu se zápisem v obchodním rejstříku) předsedou a místopředsedou představenstva, což v daném případě splněno nebylo.
Proto s odkazem na ustanovení čl. I §8 směnečného zákona požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání za nedůvodné.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I §8 směnečného zákona kdo se podepíše na směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám směnečně zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká měla osoba, za kterou podle svých údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.
Podle ustanovení čl. III §3 směnečného zákona neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho podepisuje (odstavec 1). Zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné. V případech uvedených v §2 je k platnosti zmocnění zapotřebí notářského nebo soudního zápisu (odstavec 2). Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení o podpisech za podnik, jakož i o formě zmocnění k těmto podpisům (odstavec 3).
Podle ustanovení §31 obč. zák. při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění (odstavec 1). Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.
Otázkou možnosti udělit generální plnou moc k jednání jménem představenstva pouze jednomu z členů představenstva se Nejvyšší soud v době po vydání rozhodnutí odvolacím soudem zabýval v rozsudku ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, který byl následně uveřejněn pod číslem 17/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož určují-li stanovy společnosti, že jménem společnosti musí jednat společně nejméně dva členové představenstva, není přípustné, aby dva členové představenstva udělili generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup vyhodnotil jako rozporný s právní úpravou jednání statutárního orgánu společnosti v zákoně a stanovách, a to tím spíše, byl-li jednou z osob jednajících při udělení „plné moci“ jménem představenstva, sám „zmocněný“ člen představenstva.
Shora uvedený závěr se prosadí i v poměrech projednávané věci, když dle zápisu v obchodním rejstříku jménem společnosti jednali navenek vůči třetím osobám předseda a místopředseda představenstva společně (ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ani z obsahu spisu nevyplývá, že by stanovy společnosti upravovaly jednání jménem společnosti jinak); plná moc tak žalovaného k jednání za společnost (směnečného rukojmího) neopravňovala.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení odvolací soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu