ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1320.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1320/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobkyně K. Z., spol. s r. o., , zastoupené Mgr. M. W., advokátkou proti žalované Ing. J. F., , zastoupené JUDr. B. K., advokátkou, o vydání listinných akcií, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 6/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2008, č. j. 8 Cmo 24/2008-327, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2005, č. j. 42 Cm 6/2002 – 285, v napadené části výroku, kterým tento soud rozhodl „o nepřipuštění přistoupení“ společnosti A. s.s. C. a. s. (dále jen „společnost“) do řízení jako dalšího účastníka na straně žalobkyně.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud, s poukazem na ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uvedl, že přistoupení dalšího účastníka (ani záměnu účastníka) nesmí soud povolit tehdy, není-li jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako (další) žalobce. Jelikož navrhovaná změna žaloby, kterou měl být upraven žalobní petit i ve vztahu k přistoupení společnosti jako žalobkyně b), nebyla připuštěna a podle žaloby se žalobkyně domáhá po žalované vydání listinných akcií, je zřejmé, že z dosavadního petitu jednoznačně nevyplývá, čeho se proti žalované domáhá společnost.
Na tomto závěru dle odvolacího soudu nemůže nic změnit ani to, že společnost se svým přistoupením do řízení souhlasí a souhlasí i s navrhovanou změnou žaloby. Rovněž argumentace zásadou hospodárnosti není podle odvolacího soudu namístě, neboť dle této zásady lze postupovat pouze tam, kde zákon takový postup nevylučuje, což má pro projednávanou věc odvolací soud za vyloučené. Pokud by soud za situace, kdy nepřipustil změnu žaloby, vyhověl návrhu a připustil by vstup společnosti do řízení, způsobil by neprojednatelnost žaloby pro rozpor vylíčených skutkových okolností se žalobním návrhem (petitem). Za těchto okolností shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně, který napadeným usnesením mimo jiné nevyhověl návrhu na přistoupení společnosti do řízení, správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka konstatuje, že spolu s návrhem na přistoupení společnosti jako dalšího účastníka do řízení podala i návrh na připuštění změny žaloby. Z nově navrhovaného žalobního petitu je nepochybně zřejmé, čeho se proti žalované domáhá jak žalobkyně, tak společnost. I když soud prvního stupně prozatím změnu žalobního petitu nepřipustil, příslušný návrh může žalobkyně podat opakovaně a v případě, že předtím bude vyhověno návrhu na připuštění přistoupení dalšího účastníka, budou předpoklady i pro připuštění změny žalobního petitu. Zdůrazňuje, že postupem soudu prvního stupně i odvolacího soudu je vyvolávána potřeba zahájení nového soudního řízení ve věci, která může být rozhodnuta v rámci již probíhajícího řízení.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Závěr odvolacího soudu, že navrženému přistoupení dalšího účastníka na straně žalobkyně nelze vyhovět proto, že ze žaloby nevyplývá, čeho se společnost proti žalované domáhá, shledal dovolací soud správným. Na tomto závěru ničeho nemění argumentace žalobkyně možností následné změny žaloby – dokud k takové změně nedošlo, nelze připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení bez toho, že by bylo postaveno najisto, jaký nárok vůči žalované uplatňuje.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu