ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1493.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1493/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUdr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., , proti žalovanému Ing. K. K., , o nahrazení rozhodnutí F. a. Č. r., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 11/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č. j. 24 Co 215/2006 – 45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. února 2006, č. j. 28 C 11/2005 – 28 tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby soud nahradil nález F. a.Č.r. ze dne 29. října 2004, , potvrzený rozhodnutím F. a. Č. r. o námitkách ze dne 17. prosince 2004, registrační číslo, rozhodnutím, kterým se zamítá návrh, podle kterého je žalobkyně povinna vrátit žalovanému odčerpané finanční prostředky ve výši 22.932,28 Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně od 27. listopadu 2003 do zaplacení (výrok I.), dále změnil výrok týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč (výrok III.).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena - úpravou obsaženou v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč. K příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Přitom rozhodování o vrácení odčerpaných finančních prostředků dle smlouvy o vydání a používání platební karty je podle ustanovení §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. obchodní věcí.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání Nejvyšší soud odmítl, ostatním účastníkům však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu