ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1507.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1507/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce M. E., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti žalované JUDr. I. R., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně M. E., zastoupené JUDr. H. B., advokátkou, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 868/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 15 Cmo 172/2006-46, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 15 Cmo 172/2006 46, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. března 2006, č. j. 13 Cm 868/2005-30, vyhověl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobě, kterou se žalobce (M. E.) domáhal vůči žalované správkyni konkursní podstaty úpadkyně vyloučení označených nemovitostí:
1/ parcely číslo 163/9 orná půda, o výměře 1.006 m2 - zemědělský půdní fond,
dále tří pozemků ve zjednodušené evidenci ,
2/ parcely číslo 157, o výměře 7.558 m2,
3/ parcely číslo 160 díl 1 o výměře 33.496 m2 a
4/ parcely číslo 161, o výměře 414 m2,
vše nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. B. na listu vlastnictví číslo 182 pro obec K.Ú., katastrální území O.,
jakož i
5/ pozemku parcelní číslo 118 - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 316 m2 a
6/ budovy čp. 104, Č. B., na parcele číslo 118,
vše nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. B. na listu vlastnictví 361 pro obec Č. B., katastrální území Č.B. 1,
ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Manželství žalobce a pozdější úpadkyně bylo pravomocně rozvedeno 23. října 2003.
2/ Za trvání manželství uzavřel žalobce s pozdější úpadkyně formou notářských zápisů dvě dohody o zúžení společného jmění manželů; podle dohody z 22. ledna 2002 se stal žalobce výlučným vlastníkem pozemků, o které je veden spor a podle dohody ze 17. června 2002 se pozdější úpadkyně stala výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo 506, pro katastrální území P.u Č. B..
3/ Konkurs na majetek úpadkyně byl prohlášen 20. ledna 2005.
4/ Žalovaná po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně (s poukazem na ustanovení §143a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a podala u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu o určení neúčinnosti dohody o zúžení společného jmění manželů ze dne 22. ledna 2002, kterou posléze vzala zpět.
Na tomto základě soud žalobě vyhověl, odkazuje na ustanovení §6 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), maje za to, že majetek třetích osob lze zahrnout do konkursní podstaty pouze za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání. Neúčinnost dle §143a odst. 4 obč. zák. důvodem pro takový soupis není a neúčinnost ve smyslu §15 a §16 ZKV žalovaná netvrdila.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud na témže skutkovém základě přitakal závěru soudu prvního stupně, že sporné nemovitosti netvoří majetek patřící do konkursní podstaty úpadkyně ve smyslu §6 odst. 3 ZKV. Podle odvolacího soudu patří do konkursní podstaty majetek třetích osob pouze tehdy, nabyly-li jej tyto osoby na základě úkonů neúčinných dle zákona o konkursu a vyrovnání. Neúčinnost právních úkonů dle jiných právních předpisů než je zákon o konkursu a vyrovnání jako titul soupisu do konkursní podstaty sloužit nemůže. Ve vztahu k ustanovení §143a odst. 4 obč. zák. je pak tento závěr posílen i speciálním ustanovením zákona o konkursu a vyrovnání v jeho §26 odst. 1 až 3. Soupis nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně by tudíž byl oprávněný, jen kdyby dohody o zúžení společného jmění manželů byly neúčinnými právními úkony ve smyslu §15 ZKV nebo podle rozhodnutí soudu dle §16 ZKV, což nebylo prokázáno.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovoláním, jež má za přípustné dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení otázky, zda neúčinnost dohody manželů o zúžení společného jmění manželů dle §143a odst. 4 obč. zák. dopadá i na konkursní řízení, nebo zda je aplikace uvedeného ustanovení v konkursu vyloučena ustanovením §6 odst. 3 ZKV.
Soudům nižších stupňů pak dovolatelka vytýká, že vztah ustanovení §143a odst. 4 obč. zák. k ustanovení §6 odst. 3 ZKV zhodnotily chybně.
Konkrétně kritizuje jejich závěr, že do konkursní podstaty nelze zařadit majetek jinak než s odkazem na příslušné ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a že vzhledem ke znění §6 odst. 3 ZKV je vyloučeno tak učinit s odkazem na obecně platné ustanovení §143a odst. 4 obč. zák. Podle tohoto názoru by dle dovolatelky bylo nutné domoci se vyslovení neúčinnosti dle §143a odst. 4 obč. zák. ještě ve zvláštním řízení zahajovaném podle §16 ZKV, čímž by byla zcela eliminována existence zákonem (bez dalšího) presumované neúčinnosti právního úkonu. Podle dovolatelky tak bylo zcela opomenuto, že z hlediska účinků právního úkonu ve vztahu k osobám, jež s ním nebyly seznámeny, nejde v daném případě o majetek třetí osoby sepisovaný do konkursní podstaty, nýbrž že jde také o majetek úpadkyně.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní význam po stránce právní pro zodpovězení otázky dovoláním předestřené, dovolacím soudem dosud nezodpovězené.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §6 odst. 3 ZKV za podmínek stanovených tímto zákonem patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka.
Dle ustanovení §26 ZKV, zaniklo-li prohlášením konkursu společné jmění úpadce a jeho manžela nebo nebylo-li do prohlášení konkursu vypořádáno již předtím zaniklé společné jmění úpadce a jeho manžela anebo nebylo-li do prohlášení konkursu vypořádáno již předtím smlouvou nebo soudem zúžené společné jmění úpadce a jeho manžela, je třeba provést jeho vypořádání (odstavec 1). Probíhá-li řízení o vypořádání společného jmění úpadce a jeho manžela, stává se správce dnem prohlášení konkursu účastníkem tohoto řízení místo úpadce (odstavec 2). Smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění úpadce a jeho manžela, smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění úpadce a jeho manžela, jestliže se na jejich základě stal součástí společného jmění majetek do té doby patřící jen úpadci, smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění úpadce a jeho manžela, jestliže se na jejich základě staly součástí společného jmění závazky patřící do té doby jen manželu úpadce, a dohody o vypořádání společného jmění jsou neplatné, jestliže byly uzavřeny v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu nebo po podání tohoto návrhu (odstavec 3).
V této podobě platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání již v době prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a později nedoznala změn.
Podle ustanovení §143a obč. zák., manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (odstavec 1). Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (odstavec 2). Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám (odstavec 4).
Dle ustanovení §149 obč. zák., společné jmění manželů zaniká zánikem manželství (odstavec 1). Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem (odstavec 2). Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (odstavec 3). V případech uvedených v §143a odst. 1 a §148 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně (odstavec 4).
Podle ustanovení §150 obč. zák., dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (odstavec 1). Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena (odstavec 2).
V této podobě platila citovaná ustanovení občanského zákoníku již v době uzavření obou označených smluv a později změn nedoznala.
Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu, že právní jednání neúčinná (ze zákona) před prohlášením konkursu na majetek dlužníka této vlastnosti pozbudou prohlášením konkursu (že se zhorší postavení věřitelů, kteří před prohlášením konkursu mohli prosazovat své oprávněné zájmy s poukazem na zákonnou neúčinnost určitého dlužníkova jednání).
Úpravu obsaženou v §6 odst. 3 ZKV je nutno v daných souvislostech interpretovat tak, že zákon o konkursu a vyrovnání předepisuje pro sepis určitého majetku zvláštní předpoklady (srov. např. §27 odst. 5 ZKV), jde-li o majetek, který má být sepsán na základě norem konkursního práva. Interpretace uvedeného zákonného ustanovení v tom duchu, že neúčinnost nastalá podle obecných předpisů v konkursu nepůsobí, není-li na ni zákonem o konkursu a vyrovnání výslovně pamatováno, správná není.
Kdyby mělo platit, že není namístě realizovat tuto obecnou neúčinnost soupisem, bylo by nutné dovodit, že se tak má stát odpůrčí žalobou. V takovém případě by se ovšem odpůrčí žaloba mohla omezit na pouhé konstatování příslušného zákonného ustanovení o tom, že určité jednání je již neúčinné (pouze s tím, že o tom nelze pořídit soupisem).
Právní posouzení věci odvolacím soudem proto neobstojí.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu dalšímu řízení.
V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu vypořádat se s tím, že dohodou o zúžení rozsahu společného jmění manželů se společné jmění manželů, které ke dni účinnosti takové dohody existovalo a které bylo jejím předmětem, ještě nestává výlučným majetkem jednoho z manželů (jde o zaniklou leč nevypořádanou masu společného jmění manželů, kterou je nutno vypořádat postupem podle §149 obč. zák.). Dohodu o zúžení rozsahu společného jmění manželů lze samozřejmě spojit s dohodou o současném vypořádání vyloučeného jmění (majetku, o který bylo společné jmění manželů zúženo), což se oběma smlouvami v této věci zjevně stalo. Podstata sporu v projednávané věci se tedy odvíjí i od dopadů úpravy obsažené v §150 odst. 2 obč. zák. Ochrana předjímaná ustanovením §143a odst. 4 obč. zák. totiž míří u dohod o zúžení rozsahu společného jmění manželů na situace, kdy se určitý majetek nestal společným jměním manželů proto, že ti si je smluvně zúžili (šlo o majetek nabytý jedním z manželů po účinnosti dohody o zúžení rozsahu společného jmění manželů, o které věřitel nevěděl /a spoléhal na to, že tento majetek je ve společném jmění manželů/).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu