ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1751.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1751/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. J. B., advokátem, , proti žalovanému Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně „G. – H.“ spol. s r. o. „v likvidaci“, , o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 361/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2006, č. j. 6 Cmo 4/2005-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. 12 Cm 361/2002-42, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. srpna 2004, č. j. 12 Cm 361/2002-47, zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. Ch.) domáhal vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně „G. – H.“ spol. s r. o. „v likvidaci“, určení, že má za úpadkyní pohledávku ve výši 475.721,70 Kč.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolání žalobce (uplatňujícího oba dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), jež může být v této věci přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že právní otázku, pro jejíž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po stránce právní, zodpověděl odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a že ve zbývajícím rozsahu dovolání spočívá na argumentech, pro něž je nelze připustit.
Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud své rozhodnutí vydal a opřel o skutková tvrzení, která nebyla podložena žádnými důkazy. Tím je ovšem z obsahového hlediska vystihován dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolatel nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání vůbec nelze poměřovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, týkající se výkladu §23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, pak odpovídají závěrům, jež Nejvyšší soud formuloval v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35 nebo v rozsudku ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 447/2003 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a to právě ve vztahu k náležitostem přihlášky (co do „právního důvodu“ v ní uvedeného a možnosti z něj vybočit) konkursního věřitele, jenž svou pohledávku nabyl dříve postoupením. To, že tvrzení, zda nájemce zhodnotil pronajatou věc na své náklady nebo zda jde o situaci, kdy pronajatou věc zhodnotil někdo jiný (jehož právním nástupcem z titulu singulární sukcese se nájemce stal) jsou zásadně odlišná z hlediska svých dopadů do poměrů tvrzené pohledávky, dokládá i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 26 Odo 374/2006, (jenž je veřejnosti opět k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu