ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2369.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2369/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) A. B., , b) J. B, a c) J. N., , zastoupené žalobkyní A. B., proti žalované Ing. T. J., , zastoupené JUDr. M. S., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 Cm 84/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č. j. 6 Cmo 94/2007-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. září 2007, č. j. 6 Cmo 94/2007-116, potvrdil rozsudek ze dne 10. října 2006, č. j. 22 Cm 84/2005-82, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. září 2000, č. j. 22 Sm 292/99-10, kterým uložil žalované zaplatit žalobcům částku 694.600,- Kč s 6% úrokem od 27. října 1996 do zaplacení, odměnu 2.315,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §175 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – přitakal závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti včas uplatněných a řádně odůvodněných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, s tím, že k později vzneseným námitkám (viz podání zástupce žalované z 19. dubna 2006) přihlédnout nelze.
Přitom zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jí směnka nebyla předložena, nese žalovaná a doplnil, že i kdyby se jí toto podařilo prokázat, nic by to na její povinnosti směnku zaplatit (vzhledem k doručení návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) nezměnilo.
Výhrady, podle nichž „s žalobcem projednala, jakým způsobem bude plněno ze směnky“ s tím, „že … všechny kroky budou řešit společně“ a že akceptovala více směnek, dostala se do finančních potíží v důsledku nezdaru v podnikání a o této situaci s žalobcem jednala, přičemž mělo být dohodnuto, že při splatnosti každé směnky bude provedena úhrada úroků ze směnečné sumy a následně dojde k akceptaci nové směnky, v důsledku čehož mělo dojít ke zneužití finanční situace žalované původním žalobcem, což je ve sporu s dobrými mravy, shledal odvolací soud rovněž nevýznamnými, zdůrazňuje zásadu smluvní volnosti stran a skutečnost, že „finanční potíže žalované měly původ v jejím nezdaru v podnikání a nikoli v činnosti právního předchůdce žalobců“.
Konečně neobstojí ani námitka, podle níž žalovaná „měla být nucena platit 120% úrok z akceptovaných směnek“, když „i podle námitek sporná směnka nekryla úroky, jež tak nejsou předmětem směnečného sporu“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka „uvádí“, že se spolu s právním předchůdcem žalobců účastnila „akce“, která směřovala k realizaci vkladového certifikátu „K. a. s.“ v nominální hodnotě 780,000.000,- Kč. Z tohoto důvodu předchůdce žalobců půjčil částku 1,000.000,- Kč „další osobě“ a žalovaná „mu na tuto půjčku vystavila směnku“. „Akce nakonec nebyla úspěšná, podnik se ukázal jako rizikový, cenný papír nebyl realizován a předchůdce žalobců na žalované požadoval nejprve úhradu úroků ze směnky, jejichž výši si určoval on sám pevnou částkou a dále požadoval vystavení nových směnek s velmi krátkou lhůtou splatnosti“. Z důvodů dovolatelkou specifikovaných, šlo o lichvu, pročež je „smlouva mezi účastníky, na základě které byly vystavovány směnky, absolutně neplatná, a to i pro rozpor s dobrými mravy“. Tvrdíc, že jí předchůdce žalobců vyhrožoval, dovolatelka požaduje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak již proto, že dovolatelka – posuzováno podle obsahu dovolání – nezpochybňuje žádný z právních závěrů, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí a naopak ve skutkové rovině způsobem odporujícím ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu doplňuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu