ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2572.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2572/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v právní věci žalobce Ing. M. Ř., zastoupeného JUDr. Ing. R. K., advokátem, proti žalovaným 1/ Z. K., a 2/ P. K., oběma zastoupenými JUDr. I. V., advokátkou, o vydání nemovitostí do konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 62 CmI 141/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 4 Cmo 7/2006-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení. částku 2.856,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaných.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 20. června 2005, č. j. 62 CmI 141/2003-72, zamítl Krajský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce Ing. M. Ř. (jako konkursní věřitel úpadkyně M. – chov drůbeže M. s. r. o. „v likvidaci“) domáhal toho, aby žalovaným (1/ Z. K.a 2/ P. K.) bylo uloženo vydat do konkursní podstaty úpadkyně označené nemovitosti. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí ze dne 25. února 2003, uzavřená mezi pozdější úpadkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími není neúčinná ve smyslu §15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o tom, že kupní smlouva není neúčinná podle §15 odst. 1 písm. c/ ZKV a konkursní podstata jí nebyla poškozena.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) jako nepřípustné.
Podstata žalobcova dovolání v rovině právní tkví v kritice úsudku odvolacího soudu, jenž předpoklady neúčinnosti dlužníkova právního úkonu ve smyslu §15 odst. 1 písm. c/ ZKV poměřil celkovým přínosem celé transakce pro konkursní podstatu, zohledňuje nejen kupní cenu, nýbrž i výši částek, jež se dostaly do konkursní podstaty jako smluvní pokuta za včasné neuhrazení kupní ceny a na základě dodatečného jednání správce konkursní podstaty úpadkyně s kupujícími (ačkoli měla být zkoumána jen cena obvyklá v čase a místě v čase a místě uzavření kupní smlouvy).
Nesprávného právního posouzení se měly soudy dopustit i tím, že uzavřely, že konkursní podstata by byla zatížena nárokem vzešlým (jako bezdůvodné obohacení) z investic kupujících do nemovitostí, ačkoli určující měla být nikoli výše investované částky, nýbrž částka daná rozdílem mezi hodnotou nemovitosti před jejím zhodnocením a po něm.
Žalovaní ve vyjádření neměli dovolání za přípustné.
V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.
Jakkoli je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálena v závěru, podle kterého otázku nápadně nevýhodných podmínek při převodu věci z majetku dlužníka na jiné osoby, je nutno poměřovat z hlediska srovnání sjednané kupní ceny s cenou obvyklou, tj. s cenou dosažitelnou při prodeji stejného nebo obdobného majetku za stejných nebo obdobných podmínek v daném místě a čase (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod č. 162), koncepci zákonné neúčinnosti právních úkonů dlužníka ve smyslu §15 ZKV se neprotiví, jestliže odvolací soud vzal v úvahu celkový přínos uvedené transakce pro konkursní podstatu, což je pojetí, které naplňuje účel a cíl konkursu vyjádřený v §1 odst. 1 a §2 odst. 3 ZKV. Napadené rozhodnutí obstojí i bez úvah připínaných k možné výši bezdůvodného obohacení vzešlého z investic do nemovitostí a důvod připustit dovolání k prověření vyslovených závěrů proto dán není.
V rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by bylo lze přisuzovat napadenému rozhodnutí zásadní význam po stránce právní jen kdyby tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) zahrnovaly podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). To však pro danou věc neplatí; dovolatel v této souvislosti namítá, že se mu nedostalo poučení, že jím navržené důkazy k prokázání obvyklé ceny pozemků nepostačují k prokázání jeho tvrzení, přehlížeje, že jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající zákonné koncentraci řízení ve smyslu §118b odst. 1 o. s. ř., o čemž byli účastníci poučeni při předvolání k prvnímu jednání ve věci (srov. doručenky č. l. 46).
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že žalovaným vznikly náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle §8, ve spojení s §10 odst. 3 a §16 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) činí 9.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj, na částku 4.500,- Kč, jelikož advokátka žalovaných učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o částku 4.800,- Kč. S náhradou za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 912,- Kč proto dovolací soud přiznal žalovaným k tíži žalobce celkem 5.712,- Kč a to každému z jedné poloviny.
Proti touto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu