ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2786.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2786/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně C.-C. P. a. s., zastoupené JUDr. A. D., advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. H., a 2) Ing. K.H., oběma zastoupeným JUDr. J.V., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 782/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 9 Cmo 53/2006-294, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 12.257,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 29. května 2006, č. j. 9 Cmo 53/2006-294, potvrdil (v napadeném rozsahu) rozsudek ze dne 24. října 2005, č. j. 13 Cm 782/2002-274, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. srpna 2002, č. j. Sm 157/2001-90, ve spojení s rozsudkem ze dne 19. ledna 2004, č. j. 13 Cm 782/2002-189 (pravomocně zrušen citovaný směnečný platební rozkaz v části směnečného peníze ve výši 10,000.000,- Kč se 6% úrokem od 14. března 2000 do zaplacení, co do směnečné odměny 33.333,- Kč a nákladů řízení 400.000,- Kč) a s opravným usnesením ze dne 23. února 2005, č. j. 13 Cm 782/2002-228, a to s výjimkou nákladů řízení 342.900,- Kč, když v této části byl směnečný platební rozkaz zrušen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelé popisují celý průběh dosavadního řízení a důvody rozhodnutí soudů nižších stupňů a zdůrazňují, že výrok rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně, jsou natolik neurčité a nesrozumitelné, že nelze seznat, o jaké povinnosti a v jakém rozsahu bylo soudy obou stupňů rozhodnuto. Namítají, že jim byla odňata možnost jednat před soudem, když odvolací soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu co do „převoditelnosti práva a směnky“ a dále s poukazem na ustanovení §175 a §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. akcentují, že jim nebylo možno upřít právo namítat a bránit se proti „vznesenému“ nároku, a to nikoli „pod koncentrací, ale v řádném řízení“. Mají za to, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kteroužto výhradu dále konkretizují.
Konečně nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, když - podle jejich názoru - byli v převážně části řízení úspěšní a proto je nelze k náhradě nákladů řízení „zavázat“.
Požadují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, respektive jako nedůvodné zamítl.
Dovolatelé napadají rozhodnutí odvolacího soudu výslovně i ve výroku o nákladech řízení. V této části Nejvyšší soud jejich dovolání bez dalšího jako nepřípustné odmítl (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak jednak vzhledem k závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, č. j. 29 Cdo 630/2007, jež je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu [zmíněné rozhodnutí bylo vydáno ve věci téže žalobkyně proti žalovanému Ing. A. W., o námitkách jmenovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, přičemž směnka sloužila k zajištění stejné pohledávky jako v projednávané věci a Nejvyšší soud se v něm vyjádřil k otázkám možnosti převodu směnky, vyplnění blankosměnky, neurčitosti námitky nesprávného vyplnění směnečné sumy do blankosměnky a existence směnkou zajištěné pohledávky], jednak proto, že námitka, podle níž je řízení před soudy nižších stupňů postiženo zmatečnostní vadou není způsobilým dovolacím důvodem, když k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu konečně nelze usuzovat ani z hlediska (ne)určitosti a (ne)srozumitelnosti rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. V tomto směru totiž dovolatelé uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod [posuzováno z hlediska možnosti přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nehledě k tomu, že z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně nelze mít žádné pochybnosti o tom, v jakém rozsahu byl směnečný platební rozsah ve vztahu k oběma žalovaným ponechán v platnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalovaným tak vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení §3, §10, §14, §15 a §18 vyhlášky činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 12.257,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu