ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2965.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2965/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce D. L., , zastoupeného JUDr. I. R., advokátem, , proti žalovanému JUDr. R. M., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce M. D., o vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 51/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. 13 Cmo 9/2007, 13 Cmo 70/2007-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. března 2006, č.j. 58 Cm 51/2003-26, ve znění opravného usnesení ze dne 26. dubna 2006, č.j. 58 Cm 51/2003-38 a doplňujícího rozsudku ze dne 6. června 2006, č. j. 58 Cm 51/2003-49, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce D. L. domáhal vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce M. D. vyloučení ideálního spoluvlastnického podílu (3/10) na dvou označených nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil doplňující rozsudek (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání, jímž žalobce (uplatňující dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“ Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je „absolutně“ nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývajícím rozsahu (co do věci samé) může být dovolání v této věci přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Otázku, pro jejíž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po stránce právní (totiž, zda právní účinky vyplývající z ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání /v rozhodném znění/ - dále též jen „ZKV“, může vyvolat rovněž taková výzva správce konkursní podstaty, v níž je cena věci, která má být osobou, jejíž věc zajišťuje pohledávku za úpadcem, vyplacena ve prospěch konkursní podstaty, stanovena správcem konkursní podstaty chybně) oba soudy nižších stupňů zodpověděly ve shodě se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena, uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá.
Tvrzení, že prostřednictvím tohoto rozhodnutí byla praxe sjednocena až poté, co dovolatel obdržel výzvu ve smyslu §27 odst. 5 ZKV, pro věc význam nemá. Takový úsudek byl z textu zákona logicky odvoditelný i předtím, než jej Nejvyšší soud formuloval ve svém rozsudku (jde o stejnou situaci, jako kdyby dlužník odmítal zaplatit věřiteli dlužnou částku po lhůtě splatnosti jako celek s argumentem, že nebude nic platit, jelikož dluží jen polovinu).
Skutečnost, že v zákonné lhůtě určené výzvou (ale ani později, do vydání napadeného rozhodnutí) nezaplatil dovolatel do konkursní podstaty ničeho, přitom nezpochybňuje ani on.
Důvod připustit dovolání proto Nejvyšší soud neměl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu