ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3024.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3024/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci dlužnice „G. s. r. o.“, zastoupené Mgr. M. K., advokátem, , o návrhu věřitelů a/ Ing. V. S., , b/ H. M., c/ S. H., , d/ K S. P., a. s., , e/ G., spol. s r. o., f/ L., a. s., všech zastoupených JUDr. E. N., advokátkou, a g/ S. F. s. r. o., zastoupené JUDr. V. B., advokátem, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 25/2004, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2007, č. j 1 Ko 426/2006-255, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2006, č. j. 90 K 25/2004-221, prohlásil k návrhu věřitelů a/ až g/ konkurs na majetek dlužnice.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o prohlášení konkursu.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) jako nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Podstata dovolání dlužnice tkví především v argumentu, že soudy jako orgány státní moci nezajistily, aby jí správce konkursní podstaty ustavený v jejím předchozím konkursním řízení (vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 K 64/2001) vrátil kompletní účetnictví, ač mu to bylo uloženo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 60 K 64/2001-823 a ač Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17. prosince 2003, č. j. 1 Ko 305/2003-748, konstatoval, že nepředáním účetnictví bylo porušeno ústavně zaručené právo dlužnice na spravedlivý proces. Tento stav se od vydání posledně označeného usnesení nezměnil, čímž bylo porušeno právo dovolatelky v této věci se účinně bránit.
Zjištění odvolacího soudu, že jí účetnictví bylo předáno, nemá podle dovolatelky oporu v provedeném dokazování.
V uvedeném dovolatelka spatřuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení případu, kdy došlo k naprostému selhání soudů spočívajícím právě v tom, že nebyly schopny zajistit vydání účetnictví správci konkursní podstaty.
Navrhující věřitelka g/ (jež v průběhu dovolacího řízení změnila právní formu a obchodní firmu, což se projevilo v jejím označení v záhlaví tohoto usnesení) ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout jako neopodstatněné.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam, když v mezích podaného dovolání se mu žádná otázka zásadního významu k řešení nepředkládá.
Ač dovolání výslovně odhlašuje uplatnění dovolacích důvodů obsažených v §241a odst. 2 o. s. ř., ve skutečnosti je polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, že dovolatelce účetnictví bylo předáno (argumentem, že zjištění odvolacího soudu, že dovolatelce bylo předáno účetnictví, nemá oporu v provedeném dokazování, je z obsahového hlediska vystižen dovolací důvodu uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., jenž dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici).
Ohlášený dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. neuplatnila dovolatelka (podle obsahu dovolání) vůbec a tvrzení, podle kterého jí soud výše popsaným způsobem odňal možnost se ve věci bránit, kromě toho, že vychází z nepřípustné skutkové polemiky, nevystihuje vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nýbrž tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a jejímž prostřednictvím na přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu