ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3411.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3411/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně O. s. Ž., s. r. o. v likvidaci, zastoupené Mgr. T.F., advokátem, proti žalovanému JUDr. M. Š., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Ž. S. A.Ú. D. o vyloučení obchodního podílu ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 133/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č. j. 13 Cmo 345/2006-75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. 58 Cm 133/2005-57, zamítl žalobu „na vyloučení obchodního podílu v obchodní společnosti Ž., s. r. o., v likvidaci, na který připadá vklad ve výši 40,000.000,- Kč, tedy vklad 100 % kapitálu Ž., s. r. o., v likvidaci ze soupisu konkursní podstaty úpadce Ž. s. a.ú. d.“.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1. Ž. S. A.Ú. D. (dále jen „družstvo“, popř. „úpadce“) je jediným společníkem O. s. Ž., s. r. o. v likvidaci (dále jen „žalobkyně“);
2. na majetek družstva byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. června 2000, č. j. 98 K 18/200-10, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven žalovaný;
3. jednatelem žalobkyně je MUDr. R. F. a likvidátorem Mgr. P. H.;
4. žalovaný sepsal obchodní podíl družstva ve společnosti žalobkyně (dále jen „sporný obchodní podíl“) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce;
5. žalobkyně podala žalobu o vyloučení sporného obchodního podílu ze soupisu konkursní podstaty úpadce, aniž k tomu byla soudem vyzvána.
Maje za splněné zbývající předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty (viz důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zabýval se soud prvního stupně tím, zda žalobkyni svědčí právo, které vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Cituje ustanovení §113 odst. 5 a 6, §132 odst. 1 a §148 odst. 2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“), uzavřel, že na společnost s jediným společníkem nebylo možno aplikovat ustanovení §148 odst. 2 obch. zák. (to určovalo, že prohlášení konkursu na majetek společníka nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek jeho majetku má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem), neboť by nastal protiprávní stav, kdy by ve skutečnosti nemohl s obchodním podílem nikdo nakládat ani přijímat jiná opatření podle ustanovení §113 odst. 6 obch. zák., když společnost sama o sobě, tj. bez valné hromady k tomu oprávněna nebyla.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č. j. 13 Cmo 345/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že sporný obchodní podíl ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vyloučil.
Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - uzavřel, že „právní úprava §148 odst. 2 obch. zák.“ ve spojení s ustanoveními §113 odst. 5 a 6, §150 odst. 1 obch. zák. „umožňovala situaci řešit v tom směru, že v případě neexistence valné hromady (i ve společnosti, jejíž funkci plní jediný společník, jehož účast byla podle §148 odst. 2 obch. zák. zrušena), jež by rozhodla o dalším osudu uvolněného podílu, mohlo být postupováno podle §113 odst. 6 obch. zák., když soud může i bez návrhu společnost zrušit a nařídit její likvidaci, nebude-li s obchodním podílem naloženo způsobem tímto ustanovením předpokládaným (snížení základního jmění společnosti nebo převzetí obchodního podílu ostatními společníky), přičemž fakticky uvolněný obchodní podíl přechází na společnost a stává se předmětem likvidace“. „Důsledkem takového postupu pak je skutečnost, že společníkovi, jehož účast byla zrušena (§148 odst. 2 obch. zák.), přísluší toliko právo na vypořádací podíl (§150 odst. 1 obch. zák.), a proto je žalovaný oprávněn se domáhat pouze tohoto nároku, nikoli nakládat s obchodním podílem ve společnosti žalobkyně na základě oprávnění daných mu novelizovaným zněním §148 odst. 3 obch. zák. účinným od 1. ledna 2001 (podle něho, jde-li o společnost s jedním společníkem, nemá prohlášení konkursu na jeho majetek účinky uvedené v odstavci 2 tohoto ustanovení)“. „Žalovaný má tedy právo, aby mu byl vyplacen vypořádací podíl po provedené likvidaci (§150 odst. 1 obch. zák.)“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni nesvědčí právo, které by vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a nesprávným shledává právní posouzení věci odvolacím soudem i v rovině jeho vlastní argumentace.
V této souvislosti zdůrazňuje, že nerozhodla-li by valná hromada žalobkyně o převodu sporného obchodního podílu, ani o snížení základního jmění o vklad společníku (družstva), popř. o tom, že ostatní společníci převezmou jeho podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, „rozhodne soud o jejím zrušením s likvidací“. Jelikož společnost byla zrušena s likvidací - pokračuje dovolatel - již před prohlášením konkursu na majetek družstva, nemohl mu (družstvu) vzniknout „nárok“ na vypořádací podíl, nýbrž jen nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Přešel-li by obchodní podíl družstva na žalobkyni, „té z tohoto obchodního podílu vyplývá pouze povinnost vyplatit společníku podíl na likvidačním zůstatku, avšak nenáleží jí jakékoli právo s obchodním podílem nakládat, popřípadě vykonávat ostatní práva s ním spojená. Správci konkursní podstaty naopak svědčí podíl, v tomto případě 100 %, na likvidačním zůstatku“.
Z výše uvedené argumentace vyplývá, že na společnosti s jediným společníkem nebylo možné bez následných nejasností a protiprávních situací tehdejší znění §148 odst. 1 obch. zák. aplikovat.
Konečně dovolatel namítá, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou, proč se žalobkyně vyloučení sporného obchodního podílu z konkursní podstaty domáhá, resp. „jaký výsledek a co touto žalobou sleduje“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcné správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání žalovaného je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §113 obch. zák. obchodní podíl (§114) vyloučeného společníka může společnost převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada (odstavec 5). Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního jmění o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho vklad v poměru svých obchodních podílů, jinak ji může soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci (odstavec 6).
Podle ustanovení §148 obch. zák. společník nemůže ze společnosti vystoupit, může však navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Ustanovení §113 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 1). Prohlášení konkursu na majetek společníka nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek jeho majetku má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem (odstavec 2).
Výkladem ustanovení §148 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) se Nejvyšší soud - v obecné rovině - zabýval v rozhodnutích ze dne 25. února 2000, sp. zn. 21 Cdo 1573/99 a ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 969/2006. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vyplývá-li z ustanovení §148 odst. 2 obch. zák., že prohlášením konkursu zaniká účast společníka ve společnosti a vzniká mu právo na vypořádací podíl, pak sice obchodní podíl do konkursní podstaty spadá, avšak v podobě vypořádacího podílu jako ryze majetkového práva. Od uvedeného závěru pak Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v poměrech projednávané věci, tj. v případě, kdy je prohlášen konkurs na majetek jediného společníka společnosti s ručením omezeným.
Na tomto závěru není způsobilá - z pohledu existence práva žalobkyně, které vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce - nic změnit ani skutečnost, že před prohlášením konkursu (viz tvrzení dovolatele) byla žalobkyně zrušena s likvidací (§68 odst. 2 a §70 a násl. obch. zák.). Vzniklo-li totiž v době, kdy je společnost v likvidaci, společníku právo na vypořádací podíl, musí být v rámci likvidace vypořádána i pohledávka z titulu vypořádacího podílu.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo Nejvyšší soud - při absenci jiných vad, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalovanému vznikla povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 4.500,- Kč a z náhrady hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), tj. celkem činí 4.800,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu