ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3425.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3425/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeného z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně A., s. s. CZ, s. r. o., zastoupené JUDr. D. K., Ph. D., advokátkou, proti žalovaným 1) Mgr. A. S., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. – C., s. r. o., 2) C. P. D., a. s., a 3) A., a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 64/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2009, č. j. 13 Cmo 88/2009-214, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2009, č. j. 8 Cm 64/2005-201, rozhodl, že „v řízení bude pokračováno“ se společností C. P. D., a. s. (dále jen „společnost“) jako s právním nástupcem „původně žalovaných konkursních věřitelů E. B., E.-G., s. r. o., H. N. a A., s. r. o.“ (výrok I.) a dále nevyhověl návrhu žalobkyně, aby soud připustil přistoupení společnosti do řízení na straně žalovaných (výrok II.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. května 2009, č. j. 13 Cmo 88/2009-214, odmítl jako nepřípustné odvolání žalobkyně proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně a v bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že návrhu žalobkyně, aby soud připustil vstup společnosti do řízení namísto A., s. r. o. „se nevyhovuje“.
Především zdůraznil, že výrok I. usnesení soudu prvního stupně má povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné [§202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“].
Dále uzavřel, že „nelze uvažovat o přistoupení“ společnosti jako dalšího účastníka do řízení na straně žalovaných, jelikož společnost účastníkem řízení již je a rozhodnutím podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. „by ani žádné účinky“ vůči společnosti nenastaly. Eventuelnímu návrhu žalobkyně „na postup podle §107a o. s. ř. učiněnému v incidenčním řízení“ nelze vyhovět, když v tomto řízení soud usnesení podle ustanovení §107a o. s. ř. nevydává a „takový návrh musí být vyřešen nejdříve v konkursu“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §238a o. s. ř. a namítajíc existenci všech dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a o. s. ř.
Dovolatelka akcentuje, že v průběhu celého konkursního řízení a v rámci konkursního řízení vedených incidenčních sporů, včetně projednávané věci, využívala možností daných zákonem pro uplatnění oprávněných nároků a vždy se řídila výzvami správce konkursní podstaty. Dodává, že nebylo vyjasněno, nakolik se „má jednat o přistoupení dalšího účastníka řízení či o vstup postupníka do procesních prav postupitele, jehož místo konkursního věřitele zaujal usnesením konkursního soudu a nakolik je či není třeba o těchto procesních právech v rámci incidenčního sporu rozhodovat usnesením či návrhy žalobkyně v tomto směru zamítat“.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost, není přípustné podle žádného z ustanovení upravujících přípustnost dovolání (§237 až 239 o. s. ř.); Nejvyšší soud je proto bez dalšího podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spor o určení pravosti nevykonatelné pohledávky je sporem vyvolaným konkursem, v jehož rámci soud usnesení podle §107a o. s. ř. nevydává, s tím, že případnou změnu v osobě účastníka řízení (v důsledku rozhodnutí vydaného podle ustanovení §107a o. s. ř. v konkursním řízení) může vzít na vědomí usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Současně nelze přehlédnout, že společnost již účastníkem řízení na straně žalovaných je.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu