ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3467.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3467/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně B. spol. s r. o., o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 26/98, o dovolání konkursního věřitele číslo 12, C., L., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. 1 Ko 39/2007-500, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. prosince 2006, č. j. 18 K 26/98-478, rozvrhl Krajský soud v Ústí nad Labem mezi věřitele úpadkyně na pohledávky za podstatou částku 273.792,- Kč (tak, že každý z věřitelů s těmito pohledávkami byl uspokojen v plné výši) a na úhradu pohledávek druhé třídy částku 1.826.878,12 Kč (tak, že každý z konkursních věřitelů s těmito pohledávkami byl uspokojen v rozsahu 5,1242168 %). Konkursnímu věřiteli číslo 12, C., L., tak na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 4.721.520,70 Kč rozvrhl k výplatě částku 241.941,00 Kč.
K odvolání konkursního věřitele číslo 12 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání konkursního věřitele číslo 12 proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Přípustnost dovolání v dané věci může být založena (podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) jen na základě úvahy dovolacího soudu o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve věci samé. Ač dovolatel uplatňuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), důvod založit přípustnost dovolání svou úvahou Nejvyšší soud nemá.
Dovolání je polemikou s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, vzešlými ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a obsaženými v nejen rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 74/2001 a 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (o něž se napadené rozhodnutí výslovně opírá) ale i v řadě dalších svých rozsudků (srov. např. důvody rozsudků uveřejněných pod čísly 27/2003, 76/2004 a 41/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konkrétně jde o polemiku se závěrem výslovně vyjádřeným v právní větě rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do konkursu, ač tuto povinnost měl, nemůže být po dobu trvání konkursu uspokojen z majetku konkursní podstaty; to platí i pro zajištěné věřitele.
Tvrzení o mezeře v zákoně (o konkursu a vyrovnání) nejsou v daných souvislostech namístě, jelikož požadavek přihlášení pohledávky oddělenému věřiteli ukládá (a vždy ukládal) §20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to nepochybně s vědomím, že zástavní věřitel dbalý svých práv ze zajištění se o toto zajištění stará (bez ohledu na případné zvláštnosti konkursní úpravy) i tím, že se zajímá o možné změny v osobě zástavního dlužníka (o změny vlastnictví zástavy), zejména jde-li o změny zobrazované ve veřejných registrech, k nimž Katastr nemovitostí vždy patřil.
Důvod změnit na základě dovolací argumentace svou letitou a v praxi ustálenou judikaturu (a pro tyto účely připustit dovolání) Nejvyšší soud neshledal, přičemž dovoláním uváděné příklady týkající se jeho rozhodnutí zakládajících v některých případech kategorii přihlášeného konkursního věřitele i pro osoby, jež přihlášku nepodaly (odkaz na bod XXXIV. stanoviska či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 29 Odo 782/2003, uveřejněný posléze pod číslem 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nejsou argumentačně přiléhavé (tato rozhodnutí se váží k situaci osob, jež včasnou přihlášku objektivně vzato vůbec nemohly podat, což není případ zástavního věřitele v této věci).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu