ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3993.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3993/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. J. R., jako správce konkursní podstaty úpadkyně R. spol. s r. o., proti žalované U. a. s., zastoupené Mgr. P. Ř., advokátem, o zaplacení částky 461.131,10 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 195/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č. j. 15 Cmo 17/2009-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 68 Cm 195/2006-61, uložil Krajský soud v Ústí nad Labem žalované zaplatit žalobci ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně R.spol. s r. o. částku 461.131,10 Kč.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání. Učinila tak podáním datovaným 1. června 2009 (č. l. 94-95), podaným na poštu k přepravě 2. června 2009 (srov. obálku č. l. 97) a došlým soudu 3. června 2009, z nějž se podává, že šlo o tzv. blanketní dovolání.
Pod bodem I. dovolání je označeno rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, vymezen rozsah, v němž se toto rozhodnutí dovoláním napadá a činí se dovolací návrh (je uplatněn požadavek na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů).
Bod II. dovolání (označený jako „Přípustnost dovolání a důvod podání dovolání“), zní následovně:
„1. Přípustnost dovolání odůvodňuje §237 odst. 1 písm. c/.
2. Důvodem podání dovolání je skutečnost, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci soudem I. instance, které bylo bez dalšího potvrzeno soudem odvolacím. Dále je celé řízení postiženo vadami, jak bude uvedeno dále, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“
Dále dovolání již je opakuje žádost, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu k dalšímu řízení (bod III. dovolání) a (pod bodem IV. dovolání) text, podle kterého:
„Podrobné odůvodnění a doplnění soudu doručíme ve lhůtě 14 dní.“
Podání, jímž dovolatelka dovolání odůvodnila, je sepsáno (až) 16. července 2009 a doručeno soudu (elektronicky, se zaručeným elektronickým podpisem) téhož dne (srov. č. l. 99-102).
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem obsaženým v dovolatelčině podání z 1. června 2009 k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo (že pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 /případně též odstavce 3/ o. s. ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31 (tam obsaženým závěrům přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, jímž ústavní stížnost podanou proti označenému rozhodnutí odmítl, dodávaje, že k důvodům, pro které Nejvyšší soud odmítl dovolání, nemá, co by - z ústavněprávního hlediska - k jejich vysvětlení dodal).
Nejvyšší soud pak již v usnesení uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání i soudu, u něhož se podává, byl dovolatelce (jejímu zástupci s procesní plnou mocí) doručen 2. dubna 2009 (srov. doručenku u č. l. 89).
Lhůta k odstranění vad dovolání doplněním některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. marně uplynula dne 2. června 2009.
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu