ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4063.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4063/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. J, správce konkursní podstaty úpadkyně N. CZ a. s. zastoupeného Mgr. M. R., advokátem proti žalovaným 1) Ing. M. N., a 2) Ing. H. N., zastoupenými JUDr. Ing. J. V., advokátem o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 81/2005, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2007, č. j. 14 Cmo 362/2006 – 153, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 105.850,50 Kč do rukou jeho advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud výroky I. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2006, č. j. 34 Cm 81/2005 – 65, kterými tento soud uložil žalovaným zaplatit žalobci 7,000.000,- Kč s 3% úrokem od 13. října 2004 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že jde o spor ze vztahu mezi společností (přičemž po prohlášení konkursu uplatňuje práva úpadkyně správce konkursní podstaty) a členy statutárního orgánu [§9 odst. 3 písm. h) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], tedy o řízení sporné a nikoli o řízení dle §200e o. s. ř.; neplatí zde ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. Nové skutečnosti a důkazy lze uplatnit v odvolacím řízení jen za podmínek uvedených v §205a nebo §211a o. s. ř.
Odvolací soud poté, co přitakal skutkovým zjištěním soudu prvního stupně uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně oba žalovaní tvrdili, že půjčka, kterou získali od společnosti R. a. s., měla sloužit k oddlužení společnosti N. C. a. s. (dále též jen „úpadkyně“) u Investiční a Poštovní banky a. s. Při jednání odvolacího soudu žalovaní přišli s novou skutkovou verzí týkající se vzniku jejich dluhu vůči společnosti P. N. a. s. když tvrdili, že peníze z půjčky, kterou převzala úpadkyně, sloužily k odkoupení pohledávky společnosti N. s. r. o. Tvrzení žalovaných před soudem prvního stupně nenasvědčovalo tomu, že by nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhli důkazy, a proto ani nebyl důvod k poučení při jednání podle §118a o. s. ř. Ze spisu vyplývá, že před skončením jednání dne 4. dubna 2006, poté, kdy soud prvního stupně zamítl jejich návrh na provedení výslechu Ing. Zimy, člena dozorčí rady úpadkyně, byli účastníci poučeni podle §119a odst. 1 o. s. ř. Zástupci obou stran neměli návrhy na další dokazování s tím, že všechna rozhodná tvrzení již uvedli a označili k nim důkazy. Podmínky ustanovení §205a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř. naplněny nebyly a uplatnění novot v odvolacím řízení tak není přípustné.
K tvrzení obou žalovaných, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, odvolací soud uvedl, že účastníci, kteří v odvolání uplatní tento důvod, musí současně označit důkaz, který – ač navrhován – nebyl proveden, a uvést právně významné skutečnosti, jež – ač byly tvrzeny – soud prvního stupně neprokazoval, zejména proto, že je neměl za právně významné. V daném případě žalovaní vytýkali soudu prvního stupně, že neprovedl navrhovaný důkaz výslechem Ing. Z., člena dozorčí rady úpadkyně a jejího externího ekonoma. Uvedený důkaz žalovaní navrhovali k prokázání svých tvrzení, že úpadkyně převzala jejich závazek a ten byl zaúčtován, z čehož dovozovali, že nejsou ve sporu pasivně legitimováni. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s tím, proč navrhovaný důkaz neprovedl. Uvedl, že skutečnost, že úpadkyně převzala závazek žalovaných, byla mezi účastníky nesporná a pro posouzení pasivní legitimace žalovaných byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
Odvolací soud dále uvedl, že převzetím dluhu na základě smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou (se souhlasem věřitele) podle §531 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) dochází k singulární sukcesi a namísto původního dlužníka se jím stává třetí osoba (zde úpadkyně). Směnka na částku odpovídající výši dluhu, vystavená žalovanými jako fyzickými osobami, byla dle jejich tvrzení převedena rubopisem na úpadkyni. Ustanovení §196a obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) postihuje smlouvy uzavřené mezi akciovou společností na straně jedné a tam vyjmenovanými osobami na straně druhé (mezi něž patří i členové představenstva). Uvedené ustanovení má omezit zneužívání majetku společnosti k osobním účelům členů orgánů nebo dalších osob se společností spjatých. Vedle smlouvy o úvěru nebo půjčce jde i o smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazku těchto osob, nebo smlouvu, kterou je na ně bezplatně převeden majetek společnosti. Smlouvou, jejímž obsahem je zajištění závazku, nejsou podle odvolacího soudu jen smlouvy o zajištění, které jsou výslovně upraveny v obchodním a občanském zákoníku v souvislosti s institutem zajištění závazků, ale jakékoli smlouvy, jejichž účelem je zvýšení jistoty věřitele, že jeho pohledávka za dlužníkem bude uspokojena. Do této kategorie lze dle odvolacího soudu zařadit smlouvy o přistoupení k dluhu, převzetí dluhu, a o zajištění závazku směnkou. Vyjdeme-li z účelu ustanovení §196a odst. 1 obch. zák., omezujícího jednatelské oprávnění osob oprávněných jednat jménem akciové společnosti – pokračoval dále odvolací soud – potom není žádný rozumný důvod odlišovat dopad do majetkových poměrů společnosti v situaci, kdy společnost členům statutárního orgánu poskytne půjčku či úvěr, od situace, kdy za ně převezme dluh. Odvolací soud tak přitakal závěru soudu prvního stupně v tom, že na daný případ ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. dopadá.
Uvedené ustanovení váže uzavření smlouvy na předchozí souhlas valné hromady a na podmínky obvyklého obchodního styku. V daném případě, kdy předseda představenstva, uzavírající smlouvu jménem společnosti, je zároveň jediným akcionářem, lze ve smyslu §190 odst. 1 obch. zák. považovat za požadavek zákona týkající se souhlasu valné hromady za naplněný.
Pro platnost smlouvy uzavřené podle §196a odst. 1 obch. zák. je však dále třeba dodržení podmínek obvyklých v obchodním styku. Z toho odvolací soud dovodil právní závěr, dle kterého převzetí dluhu žalované musí být úplatné, neboť v obchodním styku se zajištění třetím osobám bezplatně neposkytuje. Situace, kdy společnost převezme dluh žalovaných a plní místo nich, aniž by měla vůči nim právo na protiplnění, žalované zvýhodňuje. Žalovaní neplní věřiteli sami a za ně z majetku společnosti plnila úpadkyně. Důvody, pro které se žalované fyzické osoby dostaly do postavení dlužníků věřitelky První novohradecká a. s., nejsou pro posouzení platnosti smlouvy o převzetí dluhu z hlediska §196a odst. 1 obch. zák. právně relevantní.
Odvolací soud tak shledal správným závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o převzetí dluhu a převedení směnky na úpadkyni je v rozporu s ustanovením §196a odst. 1 obch. zák. Potom jde o úkony neplatné podle §39 obč. zák. Správným shledal i závěr, že tím, že úpadkyně na základě neplatného právního úkonu za žalované plnila, má podle §451 obch. zák. právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v majetkovém prospěchu, který tím žalovaným vznikl. Rovněž tak odvolací soud přisvědčil i závěru soudu prvního stupně ohledně přisouzení části příslušenství uplatněné pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dovolatelé spatřují v tom, že soud nepostupoval v „souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zejména s §120.“
Dle jejich názoru soudy obou stupňů nevzaly na vědomí celou genezi žalované věci a nezabývaly se právně významnými skutečnostmi a neakceptovaly návrh dovolatelů na doplnění dokazování prostřednictvím svědka Ing. Z., který by „pravděpodobně přesně, jasně a srozumitelně formuloval celý průběh žalované věci“.
Dovolatelé argumentují tím, že již ve svém vyjádření k žalobě upozornili, že žalovaná pohledávka neexistuje, neboť byla v plné výši uhrazena a je nutné ji tedy dodatečně v účetnictví zaúčtovat jako zaplacenou se současným stornováním závazku dovolatelů.
Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatelé spatřují v aplikaci §196a obch. zák., který dle jejich názoru na uvedenou věc nedopadá. Ustanovení §196a obch. zák. má zajišťovat ochranu společnosti před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost či jejím jménem právní úkony. Dle dovolatelů nelze tedy vůbec připustit, že by jejich jednání bylo nepoctivé, neboť jejich jednáním došlo k totálnímu oddlužení společnosti, nikoli k zadlužení.
Dovolatelé tvrdí, že odvolací soud nesprávně interpretuje smlouvu o převzetí závazku uzavřenou mezi dovolateli a úpadkyní. Tato smlouva byla podle dovolatelů uzavřena v intencích §531 odst. 1 obč. zák., přičemž přistupitel převzal za dovolatele bezúplatně závazek vůči společnosti První novohradecká a. s. ve výši 7 mil. Kč. Podle mínění dovolatelů není správný závěr odvolacího soudu, že „v případě platnosti smlouvy uzavřené dle §196a odst. 1 obch. zák. musí být převzetí dluhu úplatné.“
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch správnosti napadeného usnesení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda se na bezúplatné převzetí dluhu členů jejího představenstva akciovou společností vztahuje ustanovení §196a odst. 1 obch. zák.
V ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. se určuje, že akciová společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
K tomu dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu podle něhož je na posuzovanou věc třeba citované ustanovení aplikovat, je správný. Převzala-li akciová společnost za členy svého představenstva jejich dluh a zaplatila jej, aniž za to obdržela jakékoli protiplnění, je dopad takové transakce do jejího majetku stejný, jako by na člena svého představenstva bezúplatně převedla majetek společnosti v hodnotě zaplaceného dluhu, tj. jako by nastala jedna ze situací předvídaných ustanovením §196a odst. 1 obch. zák.
Správný je rovněž závěr odvolacího soudu, že nedodržení podmínek obvyklých v obchodním styku mělo v projednávané věci za následek neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.).
Pokud pak dovolatelka namítá, že odvolací soud nepostupoval v „souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zejména s §120“ aniž však uvádí, v čem spatřuje nedostatek takového postupu, nelze za situace, kdy dovolací soud takové pochybení ze spisu nezjistil, její námitku považovat za důvodnou, a to tím spíše, že, jak správně uzavřel odvolací soud, nejde o věc podřaditelnou ustanovení §200e o. s. ř. a ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř se na ní tedy nevztahuje. Za důvodnou nepovažuje dovolací soud ani námitku, že byl neoprávněně zamítnut návrh dovolatelů na doplnění dokazování prostřednictvím svědka Ing. Z., neboť soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily, proč neprovedly výslech svědka.
Výhrady dovolatelů zpochybňující správnost soudy obou stupňů učiněných skutkových zjištění a námitky vytýkající neúplnost skutkových zjištění, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedený dovolací důvod ovšem v případě posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použitelný není.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, vč. daně z přidané hodnoty.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalované dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu