ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4263.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4263/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně L. E., a. s., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, proti žalovanému Z. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Č. d. s., s. r. o., zastoupenému Mgr. R. M., advokátkou, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Cm 72/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2009, č. j. 9 Cmo 13/2009 - 210, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. května 2009, č. j. 9 Cmo 13/2009-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. září 2003, č. j. 13 Cm 72/2001-28, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (L. E., a. s.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně Č. d. s., s. r. o.) vyloučení celkem 8 nemovitostí (průmyslového objektu a 7 pozemků) označených ve výroku, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vylučovací žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).
Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), opírající se co do dovolacích důvodů o ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Podstata dovolací argumentace tkví v polemice (prostém nesouhlasu) se závěry obsaženými v rozsudku ze dne 8. října 2008, č.j. 29 Odo 1324/2006-141, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí (potvrzující) rozsudek odvolacího soudu (ze dne 13. března 2006, č. j. 6 Cmo 9/2004-112).
Jde o nesouhlas s tím, že Nejvyšší soud při úvaze o obsahu zástavních práv v konkursu ve svých rozhodnutích uplatnil metodu, podle které je pro přesné vymezení obsahu práv a povinností dotčených prohlášením konkursu na majetek některého ze subjektů z těchto vztahů oprávněných nebo povinných určující především zjištění, jaká práva či povinnosti by těmto osobám příslušely, kdyby konkursu nebylo a dále o nesouhlas se závěrem, že by k zániku zástavního práva splynutím (v případě, že zástavní věřitel postoupí pohledávku zajištěnou zástavním právem zástavnímu dlužníku) mohlo dojít i za trvání konkursu (vedeného na majetek osobního dlužníka), opírající se o úsudek, že tomu brání ustanovení §27 odst. 5 a §28 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
K oběma otázkám se Nejvyšší soud vyjádřil ve svém zrušujícím rozsudku (tento rozsudek byl posléze uveřejněn pod číslem 74/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, čímž dal Nejvyšší soud najevo, že závěry v něm obsažené jsou většinově sdíleny nejen tříčlenným senátem, jenž o věci rozhodoval, nýbrž všemi soudci Nejvyššího soudu) a napadené rozhodnutí z nich beze zbytku vychází.
Zabývat se dovoláním v této věci za daného stavu meritorně se Nejvyššímu soudu jeví zbytečným.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že žalobkyni vznikly náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle §8, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) činí 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj, na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o částku 2.550,- Kč. S připočtením náhrady za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele částku 3.034,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu při rozhodování sporu vyvolaného konkursem podle zákona č. 328/1991 Sb. v dovolacím řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 12. listopadu 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu