ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4407.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4407/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) S., s. r. o., , b) R. M., c) Ing. K. R., , d) Ing. T. H., , e) J. S., , f) Ing. M. K., , g) J. H., , h) M.S., a ch) M. S., všech zastoupených JUDr. P. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. n. d., a. s., a určení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění, za účasti společnosti M. n. d., a. s (dříve M. H. a. s.), , zastoupené JUDr. K. Š., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 40/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2007, č. j. 5 Cmo 188/2007 – 212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou společnosti M. n. d., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou její advokátky.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2007, č. j. 50 Cm 40/2004 – 194, kterým tento soud zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. n. d., a. s., (dále jen „společnost“), jež byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání domáhajíce se jeho zrušení.
Společnost ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který se nepodařilo odstranit, není přípustné; nejde totiž o žádný z případů uvedených v ustanoveních §237 až §239 občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008, a usnesení uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.).
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm.c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelé (tím, že podali nepřípustné dovolání) z procesního hlediska zavinili, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, takže společnosti vzniklo podle ustanovení §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Sazba odměny se pak určuje podle §7 písm. g), §10, §13, §14 odst. 2 a §15 vyhlášky částkou 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož advokátka společnosti učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 300,- Kč. Částka přiznaná společnosti k tíži navrhovatelů tak činí 4.050,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 28. července 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu