ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4431.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4431/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglová a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce označeného jako A. P. zastoupeného Mgr. J. V., advokátem, proti žalované D. P., o zaplacení 467.390,- Kč s postižnými právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 114/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2008, č.j. 4 Cmo 64/2008 – 230, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2008, č.j. 4 Cmo 64/2008 – 230 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2007, č.j. 3 Cm 114/2004 – 208, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2007, č.j. 3 Cm 114/2004 – 208, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. ledna 1998, č.j. 3 Sm 291/97 – 12 a řízení ve věci zastavil.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 16. října 1997 se žalobce, v žalobě označený jako „A. P.“, domáhá proti žalované zaplacení směnky v hodnotě 467.390,- Kč s 6% úrokem od 13. května 1997 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodl o uplatněných nárocích shora uvedeným směnečným platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná námitky.
Námitky žalované soud prvního stupně usnesením ze dne 30. srpna 2000 č. j. 3 Sm 291/97 – 26 odmítl pro opožděnost. Toto usnesení odvolací soud zrušil usnesením ze dne 11. června 2002, č. j. 4 Cmo 809/2000 – 34, a soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval procesní způsobilostí v žalobě označeného žalobce, protože z jeho označení A. P. nelze dovodit, zda je osobou právnickou nebo fyzickou. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 1. října 2002 č. j. 3 Sm 291/97 – 42 směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil. Toto usnesení odvolací soud potvrdil rozhodnutím ze dne 24. února 2004, č. j. 4 Cmo 79/2003 – 62, které zrušil, spolu s usnesením soudu prvního stupně, usnesením ze dne 10. května 2005, č. j. 29 Odo 800/2004 – 89, Nejvyšší soud a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně tomuto soudu uložil zkoumat, zda má „soukromý podnik“ zapsaný v obchodní registratuře ve Švýcarsku podle švýcarského práva procesní způsobilost oddělenou od osoby, která je jeho majitelem, či je zda způsobilým účastníkem řízení pouze majitel takového podniku.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. května 2006, č. j. 3 Cm 114/2004 – 128 znovu směnečný platební rozkaz zrušil s odůvodněním, že žalobce neprokázal svou procesní způsobilost a řízení zastavil. Toto usnesení odvolací soud zrušil usnesením ze dne 12. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 494/2006 – 142 a věc vrátil soudu prvního stupně se závazným pokynem, aby soud prvního stupně sám získal znalost týkající se procesní způsobilosti v žalobě označeného žalobce podle švýcarského práva.
Soud prvního stupně zjistil ze sdělení Ministerstva spravedlnosti Švýcarské konfederace ze dne 26. září 2007, že podle švýcarského práva má právní subjektivitu samostatně podnikající fyzická osoba, tedy nikoliv zapsaný soukromý podnik (E.). Nato soud prvního stupně rozhodl ve výroku označeným usnesením o zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení.
V napadeném usnesení odvolací soud dovodil, že pokud by měl v žalobě označený žalobce způsobilost mít práva a povinnosti podle švýcarského práva, měl by dle občanského soudního řádu procesní způsobilost. Podle odvolacího soudu z vyjádření švýcarského Ministerstva spravedlnosti jednoznačně vyplývá, že v žalobě označený žalobce „A. P. jako soukromý podnik (E.) zapsaný v obchodní registratuře kantonu Z. – Hlavní rejstřík nemá podle švýcarského práva právní subjektivitu, nemůže svým jednáním nabývat práv a povinností, a proto „A. P.“ nemá ani procesní způsobilost oddělenou od osoby, která je v téže registratuře zapsaná jako majitel podniku. Způsobilým účastníkem řízení může být pouze majitel takového podniku, jímž je P. H. P. Ten však v žalobě jako žalobce označen není. Nedostatek procesní způsobilosti je neodstranitelým nedostatkem podmínky řízení. Chybí-li jeden ze subjektů procesněprávního vztahu, není možné v řízení pokračovat a je třeba takové řízení zastavit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soud spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle názoru žalobce, odvolací soud i soud prvního stupně nevyložily řádně vyjádření, které soud prvního stupně obdržel od švýcarské strany. Oba soudy je vyložily tak, že právní subjektivitu má P. H. P., nikoliv však „A. P.“. Žalobce se domnívá že z vyjádření švýcarské strany vyplývá, že „E.“ fakticky „splývá“ s osobou jejího majitele, tzn. švýcarské právo tedy tyto „subjekty“, nikterak nerozlišuje. Soudy se měly vypořádat s charakterem zápisu „A. P.“ v obchodním registru v rubrice „Firma“. Bylo by tedy třeba posoudit, zda, vystupuje-li „E.“ označením, uvedeným v rubrice „Firma“ obchodního registru, tak činí jménem svým, což by ale při neexistenci právní subjektivity bylo vyloučeno, popřípadě zda tak jsou činěny fakticky úkony konkrétní fyzickou osobou, majitelem této „E.“, ale v souvislosti s činností a podnikáním „E.“ – což by ovšem znamenalo, že v této konkrétní věci kroky, učiněné v souvislosti s podnikáním osoby, P. H. P. v rámci „E.“ A. P. byly kroky fyzické osoby, P. H. P., majitele této „E.“, učiněné v souladu se švýcarskou právní úpravou.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadená usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V ustanovení §49 zákona č. 97/1963 Sb. se určuje, že procesní způsobilost cizince v řízení před českými soudy se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Stačí však, má-li procesní způsobilost podle československého (dnes českého) práva.
V projednávané věci odvolací soud i soud prvního stupně řešily otázku procesní způsobilosti „soukromého podniku“ podle švýcarského práva. Dospěly k závěru, že právní subjektivitu, tudíž i procesní způsobilost, má pouze majitel „soukromého podniku.“ S tímto závěrem se dovolací soud ztotožňuje.
Přesto však není rozhodnutí soudů obou stupňů správné.
Z ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s jinou osobou a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu jako účastníka řízení je proto třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm, popřípadě též obchodní firmou (jde-li o podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku).
Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, jde o nesprávné podání. Tuto vadu podání je třeba postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odstranit. Označí-li však navrhovatel (žalobce) účastníky přesně, není vadou podání okolnost, že nemají způsobilost být účastníkem řízení (srovnej důvody rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29 září 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93).
V posuzovaném případě se žalobce označil v žalobě jako A.P., což je podle švýcarského práva označení „firmy“, jejímž majitelem je fyzická osoba, P. H. P. Takové označení však fyzickou osobu jako účastníka řízení jednoznačně neidentifikuje.
Z uvedeného vyplývá, že se žalobce označil v žalobě nesprávně a že soud prvního stupně měl tuto vadu podání odstranit způsobem uvedeným v ustanovení §43 o. s. ř. Jestliže tak neučinil a za žalobce ve sporu považoval „soukromý podnik“ zapsaný v obchodní registratuře ve Š., který nemá, na rozdíl od svého majitele, způsobilost být účastníkem řízení, a odvolací soud jeho pochybení neodstranil, zatížil řízení vadou, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu