ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4451.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4451/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně D. Š., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, proti žalované Ing. L. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně G., spol. s r. o., zastoupené JUDr. P. S., advokátem, za účasti 1/ JUDr. I. B., zastoupeného JUDr. E. M., advokátkou, a 2/ JUDr. Ing. M. V., jako vedlejších účastníků řízení na straně žalobkyně, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, o procesním nástupnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 112/2005, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka JUDr. I. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2007, č. j. 13 Cmo 48/2007-149, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2007, č. j. 13 Cmo 48/2007-149, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně v průběhu řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 58 Cm 112/2005-70, navrhla, aby dle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) do řízení na její místo vstoupili oba vedlejší účastníci, neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Konkrétně tvrdila, že (jako kupující) odstoupila od kupní smlouvy, na základě které nabyla od vedlejších účastníků (jako prodávajících) nemovitosti, jejichž vyloučení z konkursní podstaty úpadkyně G. spol. s r. o., se domáhala. Žalobkyně uvedla, že vedlejší účastníci byli po odstoupení od kupní smlouvy opětovně zapsání do katastru nemovitostí jako vlastníci sporných nemovitostí, proto již není věcně legitimována k žalobě na jejich vyloučení, když jí již vlastnické právo nesvědčí. Vedlejší účastníci s návrhem dle ustanovení §107a vyslovili souhlas.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze nepřipustil vstup vedlejších účastníků JUDr. I. B. a JUDr. Ing. M. V. do řízení na místo žalobkyně.
Odvolací soud uvedl, že odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy není skutečností, jež má za následek převod nebo přechod práva dle ustanovení §107a o. s. ř., ale je toliko výkonem práva, jež vyplývá ze zákona nebo dohody smluvních stran (§48 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“), v jehož důsledku smlouva od počátku zaniká; odstoupením od smlouvy nedochází k procesnímu nástupnictví, přestože takový úkon zakládá určité hmotně právní účinky.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně i vedlejší účastník JUDr. I. B., shodně namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že odstoupení od kupní smlouvy je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a to (právě) proto, že pro rozhodnutí ve věci je určující, zda ve vztahu k nemovitostem existuje právo vylučující jejich zařazení do konkursní podstaty úpadkyně.
Také dovolatel míní, že ve sporu nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Dovolání je přípustné dle ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Závěr, že odstoupení od smlouvy o převodu věci je (může být) právní skutečností ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., jelikož dochází k obnovení předchozího vlastnictví na základě právní skutečnosti nastalé po zahájení řízení, plyne již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1000/2005 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). To, zda k obnovení vlastnictví došlo dohodou nebo jednostranným právním úkonem dovolatelky (srov. napadené usnesení), není pro řešení uvedené otázky rozhodující.
Názor formulovaný v napadeném usnesení by ostatně vedl k tomu, že (v situaci, kdy podstatou vylučovací žaloby je právě spor o vlastnické právo), by všechny úkony směřující k vyjasnění příslušnosti nemovitostí ke konkursní podstatě bylo nutné vůči vedlejším účastníkům řízení opakovat (kdyby neměli být v popsaném duchu právními nástupci žalobkyně, v již zahájeném řízení, pak by ani nebyli omezeni výzvou k podání vylučovací žaloby, na jejímž základě podala vylučovací žalobu dovolatelka) a nebyli by vázáni výsledkem sporu vůči dovolatelce.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž správné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu