ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4525.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4525/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. L. Z., jako správce konkursní podstaty úpadkyně A. – CH. a. s., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti žalovanému F. ú. v Č. L., o zaplacení částky 1,559.203,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 13 C 89/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. července 2007, č. j. 35 Co 1097/2006-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. července 2007, č. j. 35 Co 1097/2006-87, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. srpna 2006, č. j. 13 C 89/2006-69 „ve správném znění“ tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 1,559.203 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 22. června 2004 do zaplacení.
Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že finanční prostředky ve výši 1,559.203,- Kč, které po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně zaplatili žalovanému T. F. (bývalý předseda představenstva úpadkyně) a O. K. na úhradu pohledávek státu za úpadkyní z titulu nezaplacených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za období let 2000 a 2001, nepatří do konkursní podstaty úpadkyně, neboť věřiteli byly poskytnuty „osobami od akciové společnosti odlišnými, z finančních prostředků nepatřících úpadci“, přičemž nešlo o dar, ale o plnění dluhu za třetí osobu.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jehož správnost byla dovoláním zpochybněna, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. července 2008, sp. zn. 29 Odo 828/2006 (schváleným k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu dne 10. prosince 2008). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže jednatel úpadkyně – společnosti s ručením omezeným uhradí státu ze svých peněz po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně v rámci ustanovení §147a trestního zákona, o účinné lítosti, některou z pohledávek uvedených v §147 trestního zákona, dluh úpadkyně vůči státu jako konkursnímu věřiteli tímto splněním v uhrazeném rozsahu zanikne. Nejde o plnění, které by po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně mělo být poskytnuto (namísto státu) do konkursní podstaty úpadkyně. Tento závěr – ač učiněn výslovně jen ve vztahu k úhradě výše označených pohledávek jednatelem společnosti s ručením omezeným – přitom nepochybně platí i pro případ, kdy dlužníkem státu je – jako v posuzované věci – akciová společnost a její závazek plní (popř. plnění alespoň zajistí) člen představenstva.
Důvod připustit dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu