ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4527.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4527/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. h., a. s., zastoupené JUDr. J. G., advokátem, o přezkoumání výše vypořádání dle §220p obchodního zákoníku za účasti společnosti W. M. a. s., zastoupené Mgr. Bc. J. P., advokátem, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 114/2005, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2007, č. j. 14 Cmo 377/2006 – 208, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti W. M. a. s., na náhradu nákladů dovolacího řízení 19.117,- Kč, do rukou jejího advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2006, č. j. 38 Cm 114/2005 – 163, jímž tento soud zamítl „žalobu“, kterou se navrhovatelka domáhala jednak určení, že:
a) výše vypořádání v penězích ve výši 607,- Kč za 1 ks kmenové listinné akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč společnosti W. M., a. s., (dále jen „společnost“), stanovená valnou hromadou společnosti konanou dne 23. března 2005 (dále jen „valná hromada“), není přiměřená,
b) přiměřená výše vypořádání v penězích za uvedené kmenové akcie činí 1.737,-Kč za 1 ks,
jednak uložení povinnosti společnosti W. M. a. s., dále jen „hlavní akcionářka“) zaplatit navrhovatelce 54.240,- Kč s 1,5% úrokem z prodlení ročně od 27. května 2005 do zaplacení, přestavující rozdíl mezi částkou, kterou je hlavní akcionářka povinna vyplatit navrhovatelce jako vypořádání v penězích na základě rozhodnutí valné hromady společnosti a přiměřeným vypořádáním za 48 ks kmenových listinných akcií společnosti vlastněných navrhovatelkou.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že dvouměsíční lhůta stanovená §220p odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) pro uplatnění práva menšinových akcionářů na přezkoumání výše vypořádání v penězích běží ode dne, kdy se zápis převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře (dále jen „převod obchodního jmění“) do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám, tedy ve smyslu §27 odst. 3 obch. zák. od zveřejnění zápisu převodu obchodního jmění v Obchodním věstníku. Pro počátek jejího běhu je rozhodující zveřejnění usnesení o povolení zápisu převodu obchodního jmění v Obchodním věstníku soudem, který o zápisu rozhodl. Ustanovení §28a odst. 6 věta první obch. zák. ve znění účinném do 30. června 2005 (obsahově shodné se zněním nyní platného ustanovení §38e odst. 1 obch. zák.) umožňovalo, aby si navrhovatelé v případě, že zanikající společnost a hlavní akcionář mají sídlo v obvodu dvou různých rejstříkových soudů, zvolili, u kterého z těchto soudů návrh na povolení zápisu podají.
V daném případě – pokračoval odvolací soud – byl takto zvolen Městský soud v Praze, který o zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku rozhodl. Takto určený soud musí rozhodnout o návrhu na zápis do obchodního rejstříku v zákonem stanovené lhůtě, což posiluje právní jistotu. Odvolací soud nepřisvědčil názoru navrhovatelky, že je v rozporu se zákonem, když převod obchodního jmění v Obchodním věstníku zveřejní rejstříkový soud hlavní akcionářky, která o převodu obchodního jmění rozhodla. Lhůta podle §220p odst. 4 obch. zák. běží ode dne zveřejnění usnesení o převodu obchodního jmění v Obchodním věstníku Městským soudem v Praze, nikoli až od pozdějšího zveřejnění v Obchodním věstníku Krajským soudem v Hradci Králové, které pouze deklaruje výmaz zaniklé společnosti.
Odvolací soud uzavřel, že okamžikem zveřejnění převodu obchodního jmění v Obchodním věstníku Městským soudem v Praze je učiněno zadost požadavku zákona na účinnost převodu obchodního jmění vůči třetím osobám. Práva akcionářů jsou dostatečně chráněna, neboť již z rozhodnutí valné hromady o převodu obchodního jmění se museli (při řádné péči o svá práva) dozvědět, že obchodní jmění přechází na hlavní akcionářku a kdo jí je (a z toho museli seznat, u kterého rejstříkového soudu je zapsána). V Obchodním věstníku bylo dne 22. června 2005 zveřejněno i oznámení představenstva hlavní akcionářky určené akcionářům zanikající společnosti s výzvou k předložení akcií a k výplatě přiměřeného vypořádání.
Lhůta podle §220p odst. 4 obch. zák. je lhůtou prekluzivní; jejím marným uplynutím právo zaniká. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že dvouměsíční lhůta podle uvedeného ustanovení běží ode dne 22. června 2005, kdy Městský soud v Praze zveřejnil rozhodnutí o převzetí obchodního jmění v Obchodním věstníku. Návrh byl u soudu prvního stupně podán dne 17. listopadu 2005, tedy po uplynutí zákonné lhůty. K prekluzi práva soud přihlíží z úřední povinnosti, zde navíc byla hlavní akcionářskou namítána.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti neodkázala na žádné z konkrétních ustanovení občanského soudního řádu, co do jeho důvodu namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s . ř.“)].
Dovolatelka namítá, že u společnosti, jejíž byla minoritní akcionářkou, je zveřejnění převodu obchodního jmění v Obchodním věstníku ze dne 21. září 2005 jediným zveřejněním, kterého je možno se v daném případě dovolávat. Zveřejnění u hlavní akcionářky ze dne 22. června 2006, se kterou nemá dovolatelka nic společného, tak dle jejího názoru nemůže být rozhodným zveřejněním ve smyslu ustanovení §220p obch. zák. pro vznik, resp. zánik jejího práva podat u soudu návrh na přezkoumání výše vypořádání v penězích.
Smyslem zákonné úpravy obsahující právo minoritních akcionářů domáhat se přezkoumání výše vypořádání v penězích je ochrana jejich vlastnického práva; kromě toho má zabránit zneužití postavení hlavního akcionáře ve vztahu k akcionáři minoritnímu. Proto není možné, aby soud, který má toto právo minoritního akcionáře chránit, provedl výklad zákonného omezení lhůty k podání takového návrhu způsobem, který by omezil právo minoritního akcionáře na soudní ochranu. V takovém postupu spatřuje dovolatelka porušení ústavní zásady obsažené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, podle které má každý právo na soudní ochranu svých práv.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Hlavní akcionářka ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro posouzení otázky počátku běhu lhůty pro uplatnění práva žádat o přezkoumání výše vypořádání v penězích podle §220p odst. 4 obch. zák. v rozhodném znění.
Podle ustanovení §220p odst. 4 obch. zák., se při převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře „na místo smlouvy o fúzi vyhotovuje smlouva o převzetí jmění hlavním akcionářem“ (dále jen „smlouva o převzetí“), „která musí být uzavřena mezi společností a hlavním akcionářem. Místo výměnného poměru akcií a lhůty při jejich výměně se ve smlouvě o převzetí uvádí výše a lhůta vypořádání v penězích. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku. Ustanovení §220k odst. 1, 5 a 7 platí přiměřeně. Ve smlouvě o převzetí musí být menšinoví akcionáři upozorněni na to, že mají právo na vypořádání v penězích a právo žádat o přezkoumání výše vypořádání v penězích, s tím, že toto právo mají, i když na valné hromadě budou hlasovat pro smlouvu o převzetí, a že je mohou uplatnit ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zápis převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám.“
Podle ustanovení §28a odst. 5 a 6 obch. zák. platí, že návrh na zápis převodu obchodního jmění podávají společně zanikající osoba a společník nebo člen, na něhož se převádí obchodní jmění zanikající osoby. Jestliže mají zanikající i nástupnické osoby sídla v obvodech různých rejstříkových soudů, podává se návrh podle odstavce 5 u kteréhokoli z nich. O návrhu rozhodne rejstříkový soud jediným rozhodnutím o všech zapisovaných údajích k témuž dni. Po právní moci rozhodnutí o povolení zápisu provedou ostatní rejstříkové soudy, v jejichž obvodech mají zúčastněné osoby sídla, příslušné zápisy do obchodního rejstříku, který vedou.
Podle ustanovení §27 odst. 3 obch. zák. jsou skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění; vůči tomu, komu bylo známo provedení zápisu v obchodním rejstříku, jsou však účinné ode dne tohoto zápisu.
Podle ustanovení §33 odst. 1 obch. zák. rejstříkový soud bez zbytečného odkladu zveřejní provedení zápisu do obchodního rejstříku, neukládá-li zákon tuto povinnost někomu jinému.
A konečně podle ustanovení §769 obch. zák. je povinnost zveřejnění údajů stanovená obchodním zákoníkem splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud k předestřené právní otázce uzavírá, že dává-li zákon osobám zúčastněným na přeměně, které mají sídla v obvodech různých rejstříkových soudů, na výběr, u kterého z místně příslušných rejstříkových soudů podají návrh na zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku a tyto osoby tohoto práva využijí, stává se zvolený rejstříkový soud místně příslušným soudem pro rozhodnutí o povolení zápisu přeměny do obchodního rejstříku a je tedy také soudem příslušným ke splnění povinnosti zakotvené v ustanovení §33 odst. 1 obch. zák. Ostatní rejstříkové soudy, v jejichž obvodech mají zúčastněné osoby sídla, totiž již o provedení zápisu nerozhodují, ale pouze promítnou změny nastalé v důsledku pravomocného rozhodnutí soudu, který ve věci rozhodoval, do obchodního rejstříku, který vedou.
Namítá-li dovolatelka, že takovým postupem dochází k porušení jejích ústavou zaručených práv na soudní ochranu, ztotožňuje se Nejvyšší soud se závěrem odvolacího soudu, že tomu tak není.
Jak správně uzavřel odvolací soud, dovolatelka nepochybně věděla anebo přinejmenším vědět mohla, že dne 23. března 2005 rozhodla valná hromada společnosti o převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře. Bylo tedy věcí jejího vlastního rozhodnutí, zda bude ve veřejně přístupné databázi obchodního rejstříku sledovat, kdy došlo k zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku a rovněž kdy byl tento zápis zveřejněn v Obchodním věstníku. Jestliže tak neučinila, sama zanedbala ochranu svých práv a takové zanedbání nelze přičítat k tíži společnosti.
Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci se lhůta uplatnění práva na přezkoumání výše vypořádání v penězích podle §220p odst. 4 obch. zák. odvíjí od zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, je správný.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se o sporech z právních vztahů mezi společníky obchodní společnosti, které se týkají účasti na společnosti, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení rozhodnutí však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4 a §10 odst. 3, vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí odměna advokáta 31.530,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 uvedené vyhlášky (advokát hlavní akcionářky učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 15.765,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží hlavní akcionáře 16.065,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 3.052,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal hlavní akcionářce k tíži navrhovatelky částku 19.117,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu