ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4751.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4751/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně C. R. a. s., zastoupené JUDr. F. H. Ph.D., advokátem, 1) C. P., s. r. o., 2) P. Č., zastoupenému Mgr. R.V., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 189/2001, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2007, č. j. 9 Cmo 396/2006 - 86, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107 odstavce 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - rozhodl o tom, že soud bude nadále namísto původní žalobkyně C. R. a. s., jednat jako s účastníkem na straně žalující se společností C. F. a. s.
V odůvodnění rozhodnutí Vrchní soud v Praze uvedl, že v průběhu odvolacího řízení došlo s účinností ke dni 1. ledna 2003 k zániku žalobkyně sloučením se společnostmi W. F. (CZ) a. s., M., a. s., s tím, že nástupnickou společností se stala W. F. (C.) a. s., se současnou obchodní firmou C. F. a. s.
Vrchní soud v Praze uzavřel, že společnost C. F. a. s. [původně W. F. (CZ) a. s.] vstoupila do práv zaniklé žalobkyně, proto rozhodl, že bude nadále jako s účastnicí řízení na straně žalující jednat s touto právní nástupkyní.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání. Dovolatel má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - tedy uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; napadá i správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, čímž uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se dopustil „zásadního pochybení po stránce procesní i po stránce právního posouzení, když zaměnil usnesení o procesním nástupnictví podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., s meritorním rozhodnutím o odvolání druhého žalovaného.“
Dovolatel dále podrobuje kritice výrok napadeného usnesení, který shledává v rozporu se zněním samotného §107 odst. 1 o. s. ř., konkrétně pak brojí proti formulaci výroku, že „soud bude jednat se společností C. F. a. s. jako s účastníkem na straně žalobce“, přičemž namítá, proč by se společností C. F. a. s. mělo být ze strany soudu jednáno jako s účastníkem a nikoli „na straně žalobce pokračováno v řízení“.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že v záhlaví napadeného usnesení uvedl, že rozhoduje o odvolání druhého žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2002, č. j. 50 Cm 189/2001- 30, ve znění opravného usnesení (kterým tento soud rozhodl o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř.), proti kterému podal dovolatel odvolání, ačkoli rozhodoval o procesním nástupnictví podle §107 o. s. ř. K tomu Nejvyšší soud uzavírá, že z napadeného rozhodnutí, a z navazujícího odůvodnění je jednoznačně patrné, že jde o rozhodnutí podle §107 o. s. ř., nikoli o rozhodnutí o odvolání dovolatele; o odvolání dovolatele proti shora uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud dosud nerozhodl a ani – do ukončení řízení o rozhodnutí podle §107 o. s. ř. – rozhodnout nemohl. Pokud jde o výtku dovolatele směřující k formulaci výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud uzavřel, že z použité formulace jednoznačně plyne, o čem odvolací soud rozhodl a výtka dovolatele tudíž není oprávněná.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu