ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4972.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4972/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. P., jako správce konkursní podstaty úpadce V. o. d. D. v likvidaci, proti žalovaným 1) V.B., , 2) V. P., 3) V. P., 4) F. Ř., 5) F. Š., všem zastoupeným Mgr. D.R., advokátkou o zaplacení částky 21,945.845,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 743/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2007, č. j. 14 Cmo 542/2005-509, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. srpna 2005, č. j. 13 Cm 743/2003-440, zamítl žalobu o zaplacení částky 21,945.845,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 4. září 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím a řízení zastavil (první výrok), ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 7,445.845,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil (druhý výrok), ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 12,500.000,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (třetí výrok).
Původní žalobce Výrobně obchodní družstvo Dříteň v likvidaci (dále též jen „družstvo“) zastoupené členkou M.M. podalo dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 7,445.845,- Kč s příslušenstvím. Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel uvádí, že v průběhu řízení předložil „dostatečný počet důkazů, které žalované usvědčují z porušení konkrétní právní povinnosti, čímž způsobili družstvu konkrétní škodu v uvedené výši a že mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody existuje příčinná souvislost“. Pokud měly soudy nižších stupňů pochybnosti o výši způsobené škody, měly ustanovit soudního znalce, jak družstvo navrhovalo. Dovolatel rekapituluje svá tvrzení a důkazy, které předložil k jednotlivým případům náhrady škody. Zdůrazňuje, že zástupkyni družstva M. M. nebyly žalovanými poskytnuty dostatečné informace o hospodaření družstva a soud prvního stupně jí žádnou součinnost v tomto směru neposkytl. Dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu k jednotlivým případům tvrzeného porušení povinností žalovaných jako členů představenstva družstva a namítá, že žalovaní ve smyslu ustanovení §194 odst. 5 věty druhé obchodního zákoníku neunesli důkazní břemeno, že jednali jako členové představenstva družstva ve sporných případech s péčí řádného hospodáře.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. ledna 2008, č. j. 12 K 276/2007-99, prohlásil na majetek Výrobně obchodního družstva D. v likvidaci konkurs a správcem konkursní podstaty ustavil J.P.. Podáním ze dne 26. října 2009 J. P. navrhl, aby v řízení bylo pokračováno. Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění do 31. prosince 2007) se správce konkursní podstaty J. P. stal účastníkem řízení místo úpadce Výrobně obchodního družstva D. v likvidaci.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního význam (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou tak bez významu námitky, jimiž dovolatel vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, namítaje, že nepřihlédl ke všem zjištěným skutečnostem. Obsah dovolání je především polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatel předkládá vlastní skutkovou verzi jednotlivých případů odpovědnosti žalovaných jako členů představenstva družstva a na jejím základě činí závěry odlišné od závěrů soudů nižších stupňů. K prověření správnosti skutkových závěrů je však vyhrazen dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být založena.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem ke zjištění výše škody, protože jde o námitku vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatel sice uplatnil i dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neuvádí však žádnou právní otázku, jejíž řešení by činilo rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu