ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.501.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 501/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. R. V., advokátkou, proti žalovanému Mgr. L. S., advokátovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně F. a.s., zastoupenému Mgr. P. O., advokátem, o vyloučení „věci“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 13/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2008, č. j. 9 Cmo 157/2008-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 5. března 2008, č. j. 9 Cm 13/2006-41, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, jíž se žalobce proti žalovanému domáhal vyloučení dlažby, nacházející se na ve výroku specifikovaných pozemcích, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání – maje je za přípustné pro řešení otázky, zda dlažba je samostatnou věcí nebo součástí pozemků, na nichž je položena – které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
Učinil tak proto, že odvolací soud své rozhodnutí na posouzení dovolatelem předkládané právní otázky nezaložil. Vycházeje z nesporného zjištění, podle něhož dlažba nebyla (a není) v konkursní podstatě úpadkyně sepsána jako samostatná věc, ale jako součást pozemků, které jsou ve vlastnictví úpadkyně, odvolací soud správně uzavřel, že není splněn jeden z předpokladů, za nichž lze excindační žalobě vyhovět. K tomu dodal, že tyto předpoklady nejsou splněny ani ohledně vyloučení pozemků, neboť jich se žaloba netýká.
Úsudek odvolacího soudu plně odpovídá závěrům formulovaným a odůvodněným již v rozsudku ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 535/2005 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19 % daň z přidané hodnoty činí 3.034,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu