ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5052.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 5052/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, se proti žalovanému Ing. K. S., zastoupenému Mgr. T. F., advokátem o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 30/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2007, č. j. 12 Cmo 28/2007 – 111, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2006, č. j. 24 Cm 30/2005 - 101, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci vstoupila společnost M. B. F. L., se (dále jen „společnost“).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že podle §18 odst. 1 věty první zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o cenných papírech“) se k převodu cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá také čl. I §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Pouze v §11 odst. 2 směnečného zákona je stanovena výjimka, podle které lze převést směnku, která není na řad, jen formou a s účinky obyčejného postupu (cesse). V daném případě je požadováno zaplacení směnky vlastní na řad, pro jejíž převod je, jak shora uvedeno, nezbytný rubopis. Z kopie směnky založené ve spisu (originál směnky je v soudní úschově) se podává, že směnka byla rubopisována žalobkyní na společnost. Zákon soudu nezakazuje, aby umožnil indosaci směnky. Žalobkyně tudíž prokázala, že po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva účastníka, o něž v řízení jde. Společnost souhlasila se vstupem do řízení namísto původní žalobkyně. Námitku žalovaného, že směnka zní na jinou částku než žaloba, neshledal odvolací soud pro posouzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně relevantní.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl o změně na straně žalobkyně, aniž nastala taková právní skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práva či povinnosti. Namítá, že skutečnost, zda došlo k řádné indosaci předmětné směnky, byla soudem ověřena pouze z kopie směnky, založené ve spisu a nikoli rovněž z jejího originálu.
Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že jedinou směnkou, která byla označena jako důkaz k prokázání nároku žalobkyně uplatněného v žalobě vůči žalovanému, byla vlastní směnka žalovaného jako výstavce vystavená dne 7. února 1996, znějící na směnečnou sumu 7,221.227,05 Kč, splatná dne 9. ledna 2002. Namítá, že s ohledem na ustanovení čl. I. §12 odst. 2 směnečného zákona není přípustné indosovat pouze část směnečné pohledávky, má za nepochopitelné, proč je v rámci návrhu na vstup společnosti do řízení podle §107a o. s. ř. „hovořeno o směnce“ znějící na směnečnou sumu 1,000.000,- Kč, přičemž dovozuje, že částečný indosament je neplatný.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že úvaha, že odvolací soud rozhodoval pouze na základě kopie směnky, je zcela nesprávná. Nesprávné je i jeho tvrzení, že originál směnky nemohl být soudem prvního stupně žalobkyni k provedení řádné indosace vydán z důvodu, že jakákoli dispozice s originálem směnky je až do pravomocného skončení předmětného řízení nepřípustná.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně i odvolacího soudu vyplývá, že směnka, ze které se žalobkyně domáhá plnění, na ni byla řádně převedena rubopisem. Na tomto závěru nic nemění to, že odvolací soud učinil uvedené skutkové zjištění z fotokopie směnky, znějící na částku 7,221.227,05 Kč, založené ve spisu, neboť tuto fotokopii zakládá do spisu soud prvního stupně, který ji také sám pořizuje z originálu směnky. Není proto žádného důvodu pro závěr, že kopie neodpovídá originálu uloženému v úschově soudu. Což ostatně osvědčuje i úřední záznam o provedení indosace na č. l. 82.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že dovolatelem tvrzený zákaz provádět rubopis směnky v době, kdy je směnka uložena v soudní úschově, nelze dovodit ani z občanského soudního řádu ani z jiného právního předpisu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10/2003).
Zaměnil-li pak soud prvního stupně částku, jejíhož zaplacení ze směnky se žalobkyně domáhá za částku, na kterou byla směnka vystavena, jde pouze o chybu v psaní, která je důvodem k opravě odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, nikoli k jeho zrušení.
Jelikož dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (a jeho obsahového vymezení), kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení §107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil, Nejvyšší soud jeho dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu