ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5065.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5065/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce K. D., proti žalovanému S. b. d. Č. B., , o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytu do vlastnictví, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 1339/98, o dovolání E. D., , zastoupené JUDr. L. Z., advokátkou, , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2006, č. j. 11 Cmo 117/2006, 11 Cmo 123/2006-344, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. února 2006, č. j. 12 Cm 1339/98-332, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že pokračuje v přerušeném řízení na straně žalobce s K. D., , P. J., , a E. D., , proti žalovanému S. b. d. Č. B. dále jen „družstvo“), se sídlem v Č.B., , o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví.
Uvedl, že řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví přerušil do skončení dědického řízení po původním žalobci. Jelikož členský podíl v družstvu zdědili výše uvedení dědicové, rozhodl tak, že v řízení bude pokračovat s nimi.
V záhlaví označeným usnesením (výrokem I.) potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání E. D, , rozhodnutí soudu prvního stupně „v tom správném znění“, že v řízení bude nadále pokračováno na místo zemřelého žalobce K. D., s K. D., P. J., , a E. D.,
Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci byl žalobcem pouze K. D., který zemřel. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2000, č. j. 5 Co 2876/2002-88, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. listopadu 2002, č. j. D 232/2000-75, bylo potvrzeno dědictví podle dědických podílů ohledně „členského podílu k družstevnímu bytu“ v družstvu tak, že dědici K. D., , připadla 1/8 tohoto členského podílu, dědičce P. J., , připadla rovněž 1/8 a konečně dědičce E. D., , připadlo 6/8 tohoto členského podílu. Citované usnesení nabylo právní moci dne 13. února 2003. Dovolání E. D., a E. D bylo (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 1871/2004) zamítnuto.
Z uvedených důvodů odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož v řízení bude nadále pokračováno pouze s těmi dědici, kteří převzali právo, o něž v řízení jde. E. D., , takovou dědičkou není.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala E. D., , dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy uplatňujíc dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolatelka namítá, že spor o převod bytu do osobního vlastnictví vedla se zesnulým manželem a za (tehdy) nezletilou dceru po mnoho let. Členkou bytového družstva sice nikdy nebyla, ale od přistěhování do manželova bytu měla osobní i právní zájem na převodu bytu do osobního vlastnictví. Z „podílu na bytě“ nic nezdědila a o společném sporu se zemřelým manželem se „nic neuvedlo“ v dědickém řízení, tato věc „neprošla dědickým řízením“ a proto dovolatelka tvrdí, že následně vedené soudní spory třech dědiců proti družstvu se uskutečnily na základě nesprávného právního posouzení věci, pokud jde o pokračování sporu se třemi dědici.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
V projednávané věci původní žalobce – K. D.,– uplatňoval právo na převod družstevního bytu do vlastnictví člena družstva (srov. ustanovení §23 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů). Odvolací soud proto správně uzavřel, že v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. lze v řízení na straně žalobce (po úmrtí původního žalobce) pokračovat s těmi dědici, kteří nabyli členský podíl původního žalobce v družstvu. Jak plyne z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2000, č. j. 5 Co 2876/2002-88, jež nabylo právní moci dne 13. února 2003, nabyli členský podíl v družstvu K. D., P. J., a E. D.,. Dovolatelka sama výslovně uvádí, že podíl v družstvu nezdědila. Z uvedeného plyne, že dovolatelka nepřevzala právo, o něž v řízení jde, a proto ani není procesním nástupcem původního žalobce (§107 o. s. ř.).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu