ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5436.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5436/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně V. J., zastoupené JUDr. P. S., advokátkou, proti žalovanému Mgr. L. R., jako správci konkursní podstaty U. b., a. s. „v likvidaci“, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 333/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2008, č. j. 6 Cmo 39/2007-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 6 Cmo 39/2007-73, potvrdil rozsudek ze dne 10. září 2007, č. j. 32 Cm 333/2004-61, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 32.000,- Kč z titulu plnění ze smlouvy o vkladu ze dne 16. března 1998.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §21 odst. 1 a 2, §23 odst. 2 a 4 a §24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a na ustanovení §43 a §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - přitakal soudu prvního stupně v závěru „o opožděnosti žaloby“. Zdůraznil, že výzva k podání žaloby o určení pravosti pohledávky byla žalobkyni doručena 22. října 2004, žaloba proti úpadkyni byla u soudu podána 19. listopadu 2004 a návrh na záměnu účastníků, podle něhož měla úpadkyně z řízení vystoupit a na její místo vstoupit správce konkursní podstaty, byl podán až 22. března 2005. Jelikož žaloba obsahovala všechny náležitosti vyžadované ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř., včetně řádné identifikace úpadce, nebylo možno podání z 22. března 2005 považovat za „odstranění vady v označení žalovaného“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelka „se domnívá“, že ji soud prvního stupně měl vyzvat k odstranění vady v označení účastníka podle ustanovení §43 o. s. ř., což neučinil a odmítá, že by chtěla „změnit osobu žalovaného“, když šlo „pouze o zpřesnění osoby žalovaného“.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 17/1998, 44/2002 a 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu