ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5467.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 5467/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně M. S. s. r. o., zastoupené Mgr. R. L., advokátem, proti žalované M. P., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně S. s. r. o., zastoupené JUDr. D. D., advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 69/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo 18/2007-275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo 18/2007-275, k odvolání žalobkyně potvrdil ve výrocích ve věci samé rozsudek ze dne 29. března 2006, č. j. 40 Cm 69/2002-239, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25. října 2006, č. j. 40 Cm 69/2002-260, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné pozemky“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S. s. r. o. (dále jen „úpadkyně“).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1. Dne 23. března 1999 uzavřely úpadkyně (jako prodávající) a žalobkyně (jako kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly (mimo jiné) i sporné pozemky, a to za sjednanou kupní cenu 1,836.636,- Kč (dále jen „kupní smlouva“);
2. Vlastnické právo žalobkyně ke sporným pozemkům bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky ke dne 26. března 1999;
3. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jedním z jednatelů žalobkyně i úpadkyně Ing. O. K., který byl současně společně s V. M. společníkem těchto společností;
4. Návrh (dlužnický) na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byl podán 22. srpna 2000 a konkurs na její majetek byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. listopadu 2000, č. j. 40 K 22/2000-47;
5. Správkyně konkursní podstaty úpadkyně sepsala sporné pozemky do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně;
6. Žalobkyně podala žalobu o vyloučení sporných pozemků ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně ve lhůtě určené výzvou konkursního soudu.
Odkazuje na ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a na ustanovení §135 odst. 2 a §196a obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud uzavřel, že v situaci, kdy kupní cena převyšovala jednu desetinu základního kapitálu úpadkyně (prodávající) [základní kapitál činil 160.000,- Kč] a kdy prodávající byla osobou blízkou statutárnímu orgánu kupující, bylo předpokladem platnosti kupní smlouvy, že s prodejem vyslovila souhlas valná hromada úpadkyně a že k prodeji sporných pozemků došlo za cenu určenou znaleckým posudkem. Přitom uzavřel, že souhlas valné hromady k prodeji „byl za cenu určenou znaleckým posudkem jen, pokud se jedná o jednotlivé stavby stojící na pozemcích, avšak není tu znalecký posudek na ocenění sporných pozemků“. Kupní smlouvu tak shledal absolutně neplatnou pro „nesplnění zákonných podmínek ustanovení §196a obch. zák.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a považujíc „právní názor Vrchního soudu v Praze ohledně absolutní neplatnosti kupní smlouvy“ za rozporný s hmotným právem. Dovolatelka namítá existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přitom akcentuje, že převod sporných pozemků byl ve smyslu ustanovení §196a obch. zák. schválen valnou hromadou žalobkyně dne 24. února 1999, a to včetně kupní ceny ve výši „cca 140.000,- Kč, která vycházela ze zpracovaného znaleckého posudku (jednalo se o znalecký posudek ze dne 14. září 1997 vypracovaný znalcem Ing. V. N.) a informací realitních kanceláří o ceně podobných nemovitostí v dané lokalitě a takto byla valnou hromadou žalobkyně schválena“.
Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, zda „k převodu nemovitostí“ byl vysloven souhlas rovněž valnou hromadou úpadkyně, majíc za to, že ustanovení §196a obch. zák. se vztahuje nejen na nabývání majetku, ale rovněž i na jeho zcizování.
Postup žalované správkyně konkursní podstaty, která sporné pozemky zahrnula do soupisu majetku konkursní podstaty z důvodu neplatnosti kupní smlouvy, shledává nesprávným, když kupní smlouva není neúčinným ani odporovatelným právním úkonem. V této souvislosti akcentuje, že „prokázání odporovatelnosti právního úkonu se měla v soudním řízením domáhat“ správkyně konkursní podstaty, přičemž příslušná žaloba musela být u soudu podána ve lhůtě do tří let ode dne, kdy byl odporovatelný právní úkon učiněn.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se se závěrem odvolacího soudu plně ztotožňuje.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že výhradou, podle níž byla kupní cena sporných pozemků určena znaleckým posudkem vypracovaným dne 14. září 1997 Ing. V. N. dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Navíc jde o uplatnění nové skutečnosti, což ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. výslovně zapovídá. Konečně není jakýchkoli pochybností o tom, že 14. září 1997 nemohl být vypracován znalecký posudek k ocenění sporných pozemků pro účely uzavření kupní smlouvy dne 23. března 1999 (k datu vyhotovení tvrzeného posudku žalobkyně neexistovala a není dána ani časová souvislost mezi jeho vyhotovením a následnou kupní smlouvou - k tomu srov. např. přiměřeně důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 102). Závěr, podle něhož byla-li při uzavření smlouvy podléhající režimu ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. porušena povinnost stanovit cenu převáděného majetku na základě posudku znalce, je tato smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, je přitom v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu konstantně zastáván (k tomu srov. např. rozhodnutí ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2011/2000, ze dne 27. března 2002, sp. zn. 29 Odo 159/2002 a ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 184/2005).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska dovolacích námitek zpochybňujících oprávnění správkyně konkursní podstaty sepsat do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně sporné pozemky z důvodu neplatnosti kupní smlouvy, vycházejících z dovolatelkou zastávaného názoru, podle něhož se žalovaná měla v soudním řízení domáhat „prokázání odporovatelnosti“ kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 ZKV. V tomto směru totiž dovolatelka spojuje s absolutní neplatností právního úkonu (§39 obč. zák.) nesprávné důsledky a přehlíží oprávnění (a povinnost) správce konkursní podstaty sepsat do konkursní podstaty věci ve vlastnictví úpadkyně (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 65/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 3.034,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu