ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5498.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 5498/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. K. M., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, o vyslovení neplatnosti valné hromady úpadkyně G. S., a. s., zastoupené J. S., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50/9 Cm 399/99, o dovolání společnosti/úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2007, č. j. 8 Cmo 261/2006 – 231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud výrok usnesení Krajského soudu v Brně ze 20. března 2006, č. j. 50/9 Cm 399/99 - 200, kterým tento soud určil, že usnesení mimořádné valné hromady společnosti G. S., a. s. (dále jen „společnost“) konané 2. března 1999 o schválení jednacího a hlasovacího řádu, usnesení o zvolení předsedy valné hromady, zapisovatelky, ověřovatelů zápisu a sčitatelů hlasů a usnesení o schválení změn stanov společnosti, včetně jejich nového úplného znění a změny sídla společnosti, jsou neplatná (výrok I.), dále změnil výrok týkající se nákladů řízení tak, že společnosti uložil zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 8.954,75 Kč (výrok II.) a současně uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli částku 13.725,20 Kč (výrok III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do přípustnosti, odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když mu dovolatelka nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. totiž je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se dále podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006 sp. zn. III: ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Tvrzením, že navrhovatel sám před konáním valné hromady uvedl, že akcie společnosti nekupuje pro sebe, ale pro další osoby, když on sám nemá finanční prostředky, ze kterých by mohl akcie vykupovat, z čehož má dle dovolatelky vyplývat, že jednala ve shodě se členy orgánů F., a. s., dovolatelka napadá správnost skutkových zjištění odvolacího soudu, čímž uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a z něj závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze. Stejný závěr pak se uplatní i ohledně tvrzené vady řízení spočívající v tom, že soud neprovedl navržený důkaz výslechem svědků.
Dovolání tak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu