ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.662.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 662/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci návrhu na povolení zápisu změn společnosti P. s. s., s. r. o., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 11914, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 14 Cmo 110/2008–179, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 14 Cmo 110/2008-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. února 2008, č. j. F 2871/2008 C 11914–174, Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení ve věci a navrhovatelce vrátil soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, když uzavřel, že požadovaný výmaz usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, kterými byla nařízena exekuce na majetek společníků P. s. s., s. r. o. (dále jen „navrhovatelka“) již byl proveden usnesením ze dne 12. května 2004, č. j. F 14510/2004 C 11914/7–78. Napadeným usnesením změnil odvolací soud tak, že návrh zamítl (výrok I.) a dále rozhodl, že soudní poplatek se nevrací (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť usnesením ze dne 12. května 2004 bylo rozhodnuto o výmazu usnesení o nařízení exekucí na majetek společníků, v důsledku čehož se tyto údaje „převedly z tzv. aktuálního výpisu (na kterém již nebyly uváděny) do tzv. úplného výpisu“. A právě výmazu tohoto zápisu v úplném výpisu se navrhovatelka domáhala. Protože usnesením ze dne 12. května 2004 nebylo rozhodnuto o výmazu údajů o nařízení exekucí na majetek společníků z tzv. úplného výpisu, není v řízení zahájeném návrhem ze dne 30. ledna 2008 překážka věci pravomocně rozhodnuté dána.
Přesto však odvolací soud shledal, že návrhu vyhovět nelze.
Konstatoval, že podle §27 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je obchodní rejstřík veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích, přičemž jednotlivé zápisy do obchodního rejstříku se provádějí tak, že se zapisovaná skutečnost zapíše do obchodního rejstříku s uvedením data, ke kterému k zápisu došlo. Výmaz takové skutečnosti se provádí tak, že se učiní záznam o provedení výmazu s uvedením data, ke kterému k výmazu došlo. Uvedený postup umožňuje kdykoli následně zjistit, jaké skutečnosti byly do obchodního rejstříku zapsány.
Odvolací soud konstatoval, že zatímco tzv. aktuální výpis z obchodního rejstříku zachycuje pouze údaje, zapsané do obchodního rejstříku k datu, kdy je pořizován výpis, tzv. úplný výpis z obchodního rejstříku zachycuje nejen aktuální údaje o zapisovaném subjektu, ale i všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány. Pokud by se dříve zapsané údaje z „historie“ obchodního rejstříku vymazaly tak, jak požaduje navrhovatelka, ztrácelo by pořízení tzv. úplného výpisu z obchodního rejstříku smysl.
Dle názoru odvolacího soudu nastane-li u zapsaného subjektu situace, kdy bylo soudní či jiné rozhodnutí, na jehož základě došlo k zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku, následně zrušeno, protože bylo vydáno neprávem, lze tuto skutečnost prokázat příslušným rozhodnutím o zrušení rozhodnutí původního, aniž by přitom došlo k narušení úplné evidence skutečností týkajících se zapsaného subjektu, a tedy i k ohrožení účelu provádění zápisů do obchodního rejstříku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Přestože nepřiřazuje dovolací námitky žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z jejich obsahu je zřejmé, že zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že tím, že z obchodního rejstříku nebyly zcela odstraněny údaje o nařízení exekuce, ale byly pouze přesunuty z aktuálního výpisu do výpisu úplného, je poškozována na svých právech, a to dosti závažným způsobem. Považuje za nezbytné, aby údaje, které jsou v obchodním rejstříku zaznamenány neprávem, byly z obchodního rejstříku zcela odstraněny. Akcentuje, že neměla možnost se proti zápisu údajů bránit, protože zápis do obchodního rejstříku nebyl proveden v řádném řízení za účasti osoby, které se zápis týká. V případě dovolatelky byl zápis proveden dle §28 odst. 6 obch. zák. bez příslušného procesního postavení osoby, které se návrh týká, jež nebyla účastníkem řízení, a bez konkrétního rozhodnutí, proti kterému by se mohla v příslušném řízení alespoň bránit.
Poukazuje na to, že údaje o exekuci jsou v úplném výpisu z obchodního rejstříku zaneseny na základě neexistujícího rozhodnutí. Proti usnesení, kterým byla exekuce, o jejíž zápis jde, podala odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 15. února 2004, č. j. 9 Co 405/2003, napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. února 2003 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení, kde dne 19. listopadu 2003 navrhl oprávněný zastavení exekuce, s tím, že netrvá na vymáhání pohledávky. Protože nařízení exekuce nebylo vzhledem k rozhodnutí krajského soudu pravomocné, byl návrh oprávněného posouzen jako zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Z ustanovení §96 o. s. ř. plyne, že vezme-li navrhovatel zpět svůj návrh, soud řízení zastaví a zároveň se ruší rozhodnutí v tomto řízení vydané. V tomto případě šlo dle dovolatelky zcela jistě o výše uvedený případ a v návaznosti na zpětvzetí návrhu navrhovatelem bylo řízení o nařízení exekuce zastaveno a rozhodnutí o nařízení exekuce zrušeno. Z toho dovolatelka dovozuje, že na rozhodnutí, které bylo takovýmto způsobem zrušeno se hledí tak, jako by nikdy nebylo vydáno. Není tedy možné, aby byly v obchodním rejstříku zapsány údaje na základě rozhodnutí zrušeného dle §96 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka uzavírá, že situace, která je v souvislosti s výmazem údajů z tzv. úplného výpisu z obchodního rejstříku řešena, zejména v rozhodnutí 29 Odo 625/2006 a v rozhodnutí na něj navazující, je situace od její odlišná, když tato rozhodnutí řeší otázku, kdy exekuce byla nařízena pravomocně a následně byla zastavena nebo zanikla z jiných důvodů. V jejím případě exekuce nebyla ani pravomocně nařízena a již v průběhu řízení o jejím nařízení bylo řízení zastaveno a rozhodnutí – ještě nepravomocné – bylo zrušeno a k takovému rozhodnutí není možno vůbec přihlížet a nahlíží se na něj jako by nebylo nikdy vydáno. Exekuce tak neměla být na základě neexistujícího rozhodnutí nikdy do obchodního rejstříku zapsána a pokud tam zapsána byla, neměla být následně pouze přesunuta z výpisu aktuálního do výpisu úplného. Má za to, že situace, která nastala v jejím případě, je situací výjimečnou.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadená usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Potvrzující nebo měnící rozhodnutí ve věci samé může odvolací soud vydat jen tehdy, potvrzuje-li nebo mění-li rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. To, že v projednávané věci odvolací soud toto pravidlo porušil, nemůže být na újmu dovolateli při posouzení přípustnosti dovolání.
V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o tom, že je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté je nesprávný; měl proto napadené rozhodnutí podle §220 odst. 3 o. s. ř. změnit tak, že se řízení nezastavuje a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tím, že sám rozhodl ve věci samé zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu