ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.783.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 783/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci žalobkyně B. M., zastoupené JUDr. J. M., advokátkou, proti žalovanému Z. o. d. „V.“, zastoupeného JUDr. M. T., advokátkou, o zaplacení 506.940,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 231/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. června 2008, č. j. 4 C 231/2007-143 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 21. října 2008, č. j. 22 Co 361/2008-174, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. června 2008, č. j. 4 C 231/2007-143, se zastavuje.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 25. června 2008,
č. j. 4 C 231/2007-143, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 506.940,-Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že JUDr. J. M., zastoupená K. K., platně postoupila smlouvou ze dne 11. prosince 2001 (dále též jen „první smlouva“) svou pohledávku na vydání majetkového podílu v žalovaném družstvu ve výši 506.940,-Kč na I. A. O., a. s. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 23. února 2007, kterou JUDr. J. M. postoupila stejný majetkový podíl na žalobkyni, tudíž nemohla být platná, neboť postupitelka již nebyla věřitelkou převáděné pohledávky.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok I) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byl K. K. jako zástupce JUDr. J. M. na základě udělené plné moci oprávněn uzavřít první smlouvu.
Proti všem výrokům rozhodnutí soudů obou stupňů podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka nesouhlasí zejména s názorem soudů obou stupňů, že K. K. nepřekročil při uzavírání první smlouvy jemu udělenou plnou moc, protože rozsah zmocnění nebyl nijak omezen co do subjektu, ve vztahu ke kterému byl oprávněn jednat. Namítá, že v plné moci bylo jasně uvedeno, že K. K. je oprávněn jednat pouze se žalovaným, a bylo proto v rozporu s udělenou plnou mocí, když jednal se subjektem odlišným. První smlouva je tak právním úkonem učiněným přímo K. K. a jen on sám je jí vázán. Zároveň namítá, že plná moc, která byla K. K. udělena, nebyla součástí první smlouvy, která je z tohoto důvodu absolutně neplatná.
Dovolatelka dále dovozuje, že zmocněnci K. nemohl být dán ústní ani písemný souhlas s uzavřením první smlouvy i proto, že smlouvu vyhotovila I. A. O., a. s. až dne 11. prosince 2001 a bezprostředně po jejím vyhotovení byla tato
i zmocněncem podepsána. Napadá obsah výpovědi K. K. i výpovědí ostatních svědků, když tvrdí, že JUDr. J. M. by K. K. nikdy nezmocnila k podpisu smlouvy o postoupení tak vysoké pohledávky ani by nesouhlasila s tak malým procentním vypořádáním majetkového podílu, neboť má podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, nárok na vypořádání majetkového podílu v družstvu v plné výši.
Zpochybňuje dále závěr soudů, že zmocnění k uzavření dohody
o vypořádání majetkového podílu v sobě zahrnuje též oprávnění ke sjednání smlouvy
o postoupení pohledávky. Namítá, že soudy dospěly k tomuto závěru, vycházejíce z neplatného znění dotčených právních předpisů. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje, aby dovolání (které má za nepřípustné) dovolací soud „zamítl“.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a 47/2006).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud – jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – neshledal přípustným
ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je dle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Závěr, podle něhož plná moc ze dne 29. listopadu 2001, kterou JUDr. J. M. zmocnila K. K., aby jejím jménem „uzavřel dohodu o vypořádání majetkového podílu u Zemědělského a obchodního družstva v O.“, jmenovaného k uzavření první smlouvy opravňovala (neboť z jejího textu nevyplývá, že by se udělené zmocnění vztahovalo pouze na uzavření smlouvy s družstvem a udělené zmocnění zahrnuje i sjednání smlouvy o postoupení pohledávky na vydání majetkového podílu) – se kterým dovolatelka svými námitkami polemizuje – je odvislý od obsahu konkrétní plné moci. Má tudíž význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že postoupení pohledávky na vydání majetkového podílu výslovně umožňuje ustanovení §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném
od 1. července 1993, jež stanoví, že nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby.
Námitkou neplatnosti první smlouvy z důvodu, že její součástí nebyla plná moc,
dovolatelka ve skutečnosti polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož byla plná moc „fakticky nedílnou součástí první smlouvy“. Uplatňuje
tak dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (k tomu srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Tato námitka není ostatně ani důvodná, neboť v rozsudku uveřejněném
pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval
a odůvodnil závěr, podle něhož podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní plné moci.
Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, dovolání není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002 publikované
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto
a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají
z odměny advokátky za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené
podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty celkem činí 12.257,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu