ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.80.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 80/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. V. D., zastoupeného JUDr. R. M., advokátem, za účasti Z. D. P., zastoupeného JUDr. K. D., advokátem, o zaplacení částky 294.833,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 650/2000, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2008, č. j. 17 Co 33/2007-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 8. září 2006, č. j. 7 C 650/2000-118, jímž Okresní soud v Lounech zamítl „žalobu“ o zaplacení částky 294.833,-Kč s příslušenstvím z titulu vypořádacího podílu, a to pro promlčení uplatněného nároku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázka, jíž dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení (srov. dále), však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Otázka, zda se uplatnění námitky promlčení Z. D. P. (dále jen „družstvo“) příčí dobrým mravům, závisí na posouzení konkrétních skutkových okolností a je tudíž významná pouze pro projednávanou věc. Postrádá tak potřebný judikatorní přesah, v důsledku čehož z ní na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Nehledě k uvedenému, dovolatel při jejím formulování dovozuje, že „bylo prokázáno takové chování družstva, z něhož lze učinit závěr o slibu poskytnutí plnění včetně následného opakovaného ujišťování o tom, že družstvo tento svůj slib vůči navrhovateli nesplní“. a vychází tak z odlišných skutkových závěrů, než na kterých založil své rozhodnutí odvolací soud. Ten totiž na základě provedeného dokazování uzavřel, že průběh jednání mezi navrhovatelem a družstvem „nelze označit za stav, v němž by bylo možno spatřovat opakované ujišťování navrhovatele družstvem o tom, že vznesené nároky splní“. Dovolatel tak své právní závěry buduje na odlišném skutkovém základu, v důsledku čehož jsou jeho námitky podřaditelné dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání podle posledně označeného ustanovení připustit nelze.
Posouzení učiněné odvolacím soudem nadto nelze považovat ani za rozporné s hmotným právem (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §388 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), když závěry jím učiněné jsou v souladu s výkladem přijatým Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněném pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který odvolací soud výslovně poukazuje)
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu