ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.918.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 918/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně E. O., a. s., , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 46 K 334/99, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání S. D., , zastoupené JUDr. J. M., advokátem, , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2005, č. j. 2 Ko 110/2004-533, takto:
Dovolání S. D. se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soudu v Hradci Králové vydal dne 6. května 2004, pod č. j. 46 K 334/99-495, rozvrhové usnesení.
Vrchní soud v Praze pak ve výroku označeným usnesením odmítl odvolání konkursních věřitelů J.B. a H.C. proti rozvrhovému usnesení pro vady odvolání (první výrok) a na základě odvolání „věřitelů“ a/ B. K., b/ M. P., c/ G.V. a d/ S. D. rozvrhové usnesení potvrdil (druhý výrok).
Dovolání konkursních věřitelů a/ až c/ proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud již dříve odmítl jako opožděná usnesením ze dne 28. června 2006.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu podala též S. D., opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání S. D. odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, jako nepřípustné, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolání může být přípustné jen na základě úvahy dovolacího soudu (podle §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. v e spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), přičemž Nejvyšší soud mu zásadní právní význam po stránce právní nepřisuzuje.
Z argumentace obsažené v původním dovolání z 21. srpna 2005 se žádná otázka zásadního právního významu nepodává, nadto jde o argumentaci, s níž se přiléhavě vesměs vypořádal odvolací soud v napadeném usnesení. Další argumenty dovolatelky, týkající se popření její pohledávky, nebyly v odvolacím řízení uplatněny vůbec, takže z nich na zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé usuzovat též nelze (na výhrady, které odvolatel neuplatnil, odvolací soud logicky nereagoval)
Přitom dovolání se výslovně opírá toliko o dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Jeho prostřednictvím však přípustnost dovolání nelze založit, jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130), což je i dovolatelčin případ.
Rozhodné znění občanského soudního řádu plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu