ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.934.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 934/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců 1) B. D., 2) J. D., a 3) V. Š., , zastoupené JUDr. Jarmilou Veselou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Hradecká 3, PSČ 130 00, proti žalované JUDr. J. B., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně U., v. o. s., za účasti K. s. z. v O., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 73/2005, o dovolání třetí žalobkyně V. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2007, č. j. 9 Cmo 115/2006-51, takto:
I. Dovolání třetí žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se zamítá.
II. Jinak se dovolání třetí žalobkyně odmítá.
III. Ve vztahu mezi třetí žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem mimo jiné k odvolání třetí žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 1. června 2006, č. j. 12 Cm 73/2005-28, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu v části, kterou se třetí žalobkyně domáhala určení, že má za úpadkyní U., v. o. s. pohledávku na úrocích z prodlení z částky 100.000,- Kč za dobu od 27. září 1999 do 27. září 2004 ve výši 135.000,- Kč. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §33 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) - uzavřel, že z uspokojení pohledávek jsou vyloučeny úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době od prohlášení konkursu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalobkyně dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka akcentuje, že aplikace ustanovení §33 odst. 1 písm. a) ZKV „zde není namístě“, přičemž „samotnou podstatu uvedeného ustanovení považuje za nespravedlivou“. Nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, majíc za to, že byla „z procesního hlediska“ úspěšnější.
Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání třetí žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §33 odst. 1 písm. a) ZKV (ve znění účinném k datu prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a k datu podání přihlášky pohledávky třetí žalobkyní, tj. ve znění účinném do 30. dubna 2000), z uspokojení pohledávek jsou vyloučeny úroky z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době od prohlášení konkursu.
Podle ustanovení §33 odst. 1 písm. a) ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000), z uspokojení pohledávek jsou vyloučeny úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době od prohlášení konkursu.
Jelikož konkurs na majetek U., v. o. s. byl prohlášen v roce 1999 a v témže roce třetí žalobkyně přihlásila pohledávku do konkursu vedeného na majetek úpadkyně, zůstala k řešení otázka, zda podle ustanovení §33 odst. 1 písm. a) ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2000) se zákaz uspokojit v konkursu pohledávky z titulu úroků z pohledávek vzniklých před prohlášením konkursu, přirostlých v době od prohlášení konkursu, vztahoval i na úroky z prodlení.
Jakkoli se důvodová zpráva k návrhu zákona č. 105/2000 Sb. omezuje pouze na konstatování, že „novela výslovně vyjmenovává ty druhy příslušenství pohledávek, které jsou vyloučeny z uspokojení v konkursu tak, aby o ně nebylo v praxi sporu“, právní teorie již dříve dospěla k závěru, podle něhož se zákaz uspokojení pohledávek v konkursu (rozuměj pohledávek z titulu úroků přirostlých od prohlášení konkursu) vztahuje (obecně) na úroky, aniž by byl významný právní důvod jejich vzniku, tj. vztahuje se jak na úroky z prodlení (srov. §517 odst. 2 občanského zákoníku, resp. §369 odst. 1 obchodního zákoníku), tak na úroky smluvní (srov. §658 odstr. 1 občanského zákoníku, resp. §502 odst. 1 obchodního zákoníku). Je tomu tak proto, že úroky (úroky z prodlení) mají akcesorickou povahu, přičemž je-li v konkursu zpravidla uspokojena jen část „základní“ pohledávky, nemůže se dostat i na příslušenství pohledávky. Kromě toho v případě, že by se úroky (úroky z prodlení) nabíhající po prohlášení konkursu měly v něm rovněž uspokojovat, šlo by o porušení zásady parity věřitelů, když věřitelé úročných pohledávek by tím byli zvýhodňováni, neboť výše jejich pohledávek by se soustavně zvyšovala (při delší době trvání konkursu i velmi podstatně), a tím by se zvyšoval jejich podíl na konkursní podstatě (k tomu srov. Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. Vydání třetí. Praha, C. H. Beck 1998, str. 177-178, jakož i Steiner, V., K novému zákonu o konkursu a vyrovnání, Arbitrážní praxe č. 10, ročník 1991). Přitom platí, že pohledávky, jejichž uspokojení v konkursu zákon zapovídá, nelze v konkursu uspokojit ani tehdy, je-li taková pohledávka do konkursu přihlášena a není-li popřena správcem konkursní podstaty.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal ustanovení §33 odst. 1 písm. a) ZKV (a to v žádném ze shora uvedených znění) ani rozporným s ústavním pořádkem České republiky, dovolání třetí žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání třetí žalobkyně odmítl, neboť dovolání proti usnesení o nákladech řízení není podle občanského soudního řádu přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 a 3 o. s. ř., když dovolání třetí žalobkyně bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu