ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.982.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 982/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci obchodní společnosti D., v. o. s., zastoupené JUDr. S. S. M., advokátkou, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. A 12542, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 14 Cmo 232/2008-145, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky II a III usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2008, č. j. F 9504/2008/ A 12542/7 – 136, kterým tento soud v řízení zahájeném bez návrhu vymazal z obchodního rejstříku společníka a statutární orgán obchodní společnosti D., v. o. s. (dále jen „obchodní společnost“) Ing. V. H. a zapsal 26. duben 2007 jako den zániku jeho funkce statutárního orgánu (výrok II) a uložil obchodní společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok III).
Odvolací soud – konstatuje, že Ing. V. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. února 2006, č. j. 19 T 104/2000-7710, shledán vinným ze spáchání trestného činu porušování pravidel hospodářského styku (tj. trestného činu spáchaného v souvislosti s podnikáním) – uzavřel, že právní mocí uvedeného rozsudku zanikla účast Ing. H. v obchodní společnosti, neboť přestal splňovat podmínku bezúhonnosti
ve smyslu §76 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a §6 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). V důsledku toho zanikla i jeho funkce statutárního orgánu této společnosti, protože v případě veřejné obchodní společnosti jím může být pouze její společník.
Obchodní společnost napadla rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že za zásadně právně významnou považuje dovolatelka skutečnost, že v době rozhodování odvolacího soudu splňoval Ing. H. podmínku bezúhonnosti dle §6 odst. 1 živnostenského zákona, neboť jeho odsouzení Okresním soudem v Opavě již bylo zahlazeno. Má proto za to, že odvolací soud vydal „nesprávné rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které neodpovídá skutečnému stavu věci“, neboť Ing. H. v této době splňoval všechny podmínky ustanovení §76 odst. 2 obch. zák. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. Nejvyšší soud – jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je dle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že posouzení skutečnosti, zda Ing. H. po zahlazení odsouzení znovu splňuje podmínku bezúhonnosti či nikoliv, není (a ani nemohlo být) pro rozhodnutí
v projednávané věci určující. Na zodpovězení právní otázky předestřené dovolatelkou odvolací soud rozhodnutí ve věci (správně) nezaložil, a proto nemůže založit ani přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud pouze dodává, že v důsledku toho, že Ing. H. přestal splňovat předpoklady vyžadované pro společníka veřejné obchodní společnosti ustanovením §76 odst. 2 obch. zák., zanikla jeho účast ve společnosti. I kdyby jmenovaný po zahlazení odsouzení opět splňoval obecné podmínky provozování živnosti
dle živnostenského zákona, neměla by tato změna za následek obnovení jeho účasti
ve veřejné obchodní společnosti, neboť obchodní zákoník (ani jiný právní předpis) s ní takový účinek nespojuje.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu