ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.995.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 995/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. P. W., Ph.D., advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. L. B., advokátem, o obnovu řízení o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 16/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2008, č. j. 11 Cmo 63/2008-51, ve znění opravného usnesení ze dne 12. srpna 2009, č. j. 11 Cmo 63/2008-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2007, č. j. 42 Cm 16/2006-24, kterým byla zamítnuta žaloba o povolení obnovy řízení vedeného před tímto soudem pod sp. zn. 43 Cm 4/2002.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení je v projednávané věci nepřípustná, neboť žalobce se jejím prostřednictvím domáhá obnovení řízení, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2004,
č. j. 43 Cm 4/2002-238, zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby (a toto rozhodnutí bylo následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2005, č. j. 11 Cmo 82/2005-250, potvrzeno). Napadené usnesení soudu prvního stupně tak není rozhodnutím ve věci samé
ve smyslu §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale jedná se o rozhodnutí výlučně procesní povahy, které touto žalobou napadnout nelze.
Pro úplnost poznamenal, že ač žalobce podanou žalobu nazval „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“, z jejího obsahu vyplývá, že je pouze žalobou na obnovu řízení,
jak správně uzavřel soud prvního stupně.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá
o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňuje přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.
Žalobce shledává rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným z hlediska zodpovězení následujících právních otázek:
1/ Je usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby rozhodnutím ve věci samé?
2/ Je soud oprávněn posoudit podání označené jako „žaloba na obnovu řízení
a pro zmatečnost“ podle jeho obsahu výlučně jako žalobu na obnovu řízení,
aniž by žalobce nejprve vyzval k upřesnění žaloby či odstranění jejích vad?
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o procesní povaze usnesení
o zastavení řízení a namítá, že v případě zpětvzetí žaloby osobou, která k tomu není oprávněna (v tomto případě správcem konkursní podstaty žalobce JUDr. K.),
je následně vydané usnesení o zastavení řízení rozhodnutím ve věci samé.
Vytýká taktéž soudům obou stupňů, že podanou žalobu posoudily dle jejího obsahu výlučně jako žalobu o obnovu řízení, ačkoliv byla výslovně označena i jako žaloba
pro zmatečnost, aniž by nejprve vyzvaly žalobce k jejímu upřesnění či odstranění vad tohoto podání.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §238 odst. 1
písm. a/ a odst. 2 o. s. ř, Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ani usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle §96 o. s. ř., nejsou usneseními ve věci samé, je judikaturou obecně zastáván (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 285/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 103).
Oprávnění (a povinnost) soudu posuzovat úkony účastníků podle jejich obsahu,
pak jednoznačně vyplývá z ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. Navíc námitkou, že měl být soudy vyzván k upřesnění žaloby (respektive k odstranění vady žaloby), dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím
na zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce usuzovat nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení
§10 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 1.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
a celkem činí 2.050,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu