ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1004.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1004/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 3 To 37/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 115/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 6 T 115/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2006, sp. zn.
12 T 2/2006, který vůči jeho osobě nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 283/2006 dne 18. 5. 2006, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 24. 2. 2007, přesto:
1) dne 20. 12. 2007, v době kolem 19.00 hodin v O. – Z., na ulici J., v prostorách prodejny L., nejprve odvedl pozornost poškozené D. Č., dotazy na různé zboží a poté společně s dosud neustanovenou spolupachatelkou využili její nepozornosti a z kabelky, kterou měla poškozená v nákupním vozíku ve svém dosahu, odcizili dámskou koženou peněženku s finanční hotovostí 20,- Kč a dále igelitový sáček s finanční hotovostí ve výši 300,- Kč a tímto jednáním způsobili poškozené D. Č. celkovou škodu ve výši 420,- Kč,
2) dne 31. 1. 2008 kolem 13.00 hodin v O. – Z., na ulici V., v obchodním době K., v prostorách před automatem na lahve, využil nepozornosti poškozené D. T. a této odcizil z nákupní látkové tašky, kterou měla poškozená uloženou v nákupním vozíku, který měla ve svém dosahu, peněženku s finanční hotovostí ve výši 2.100,- Kč, občanským průkazem, kartou pojištěnce VZP a průkazem ZTP, to vše na jméno poškozené, a způsobil tak poškozené D. T. škodu ve výši nejméně 2.100,- Kč.
Obviněnému M. K. byl podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody poškozené D. Č. ve výši 420,- Kč a poškozené D. T. ve výši 2.100,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená D. Č. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 3 To 37/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání brojí proti popisu skutku pod bodem 1, opakuje výpověď poškozené D. Č. z hlavního líčení, ze které podle něj vyplývá, že neviděla obviněného krást její peněženku, poněvadž s ním celou dobu mluvila. Toto však nekoresponduje s výpovědí obviněného z přípravného řízení, kde se k trestné činnosti doznal. Tvrzení svědkyně poškozené, že v obchodě za ní přiběhli dva malí kluci, kteří jí sdělili, že v době, kdy konverzovala s obviněným, jí malé děvče z kabelky odložené ve vozíku vytáhlo peněženku, považuje obviněný za rozporuplné a orgány činné v trestním řízení pochybily, pokud tyto skutečnosti braly za prokázané. Dovolatel upozorňuje na to, že nebyla zjištěna totožnost těchto kluků, schopnost jejich vnímání ani jejich rozumová vyspělost. Obviněný má za to, že soudy vycházely z nesprávných a neúplných skutkových zjištění.
V dovolání obviněný dále zmiňuje, že okresní soud dovodil jeho vinu ve formě spolupachatelství, což ovšem podle něj nevyplynulo z provedeného dokazovaní, a oba soudy tak věc nesprávně právně posoudily a v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ měl být zproštěn obžaloby. Dále podle něj forma spolupachatelství není zřejmá z formulace výroku rozsudku okresního soudu, nýbrž plyne až z odůvodnění.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu v plném rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že námitky obviněného z velké části neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož svou podstatou se jedná o výhrady skutkové povahy, kterými se snaží dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu věci. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není žádný rozpor. Obviněný sice přímo nesahal do tašky poškozené a nebral z ní peněženku, jak poškozená uvedla, ovšem přispěl ke spáchání trestného činu tím, že odvedl její pozornost v úmyslu umožnit jiné osobě krádež peněženky. Upozornění dvou chlapců lze podle jejího názoru považovat za zjevně pravdivé, neboť právě na základě jejich sdělení se o krádeži dozvěděla.
Za jedinou námitku proti právnímu posouzení považuje nejvyšší státní zástupkyně tu, v níž obviněný zdůrazňuje, že nebyl uznán vinným jednáním ve spolupachatelství. K ní uvádí, že citace ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. není podmínkou uznání viny trestným činem spáchaném ve spolupachatelství. Je toho názoru, že spolupachatelství není žádnou zvláštní formou trestného činu, protože nijak nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákona. Z výroku o vině navíc jasně vyplývá, že byl uznán vinným jako spolupachatel, když je uvedeno, že se skutku dopustil společně s dosud neustanovenou spolupachatelkou. Proto tuto námitku obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou.
Na základě shora uvedeného navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody, lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolatel tento důvod relevantně naplnil, pokud namítal, že z výroku rozsudku okresního soudu nevyplývá, že se trestného činu dopustil ve formě spolupachatelství. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Ve skutkové větě je výslovně uvedeno, že se trestného činu dopustil společně s dosud neustanovenou spolupachatelkou, z čehož jednoznačně vyplývá, že skutek spáchal jako spolupachatel. Pokud dovolatel brojí proti tomu, že dále ve výroku není odkaz na ust. §9 odst. 2 tr. zák., k tomu Nejvyšší soud uvádí, že spáchání činu ve spolupachatelství není nutné vyjadřovat v právní větě výroku rozsudku, neboť nejde o samostatnou formu trestného činu, nýbrž jen o formu trestné činnosti (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní řád – komentář – díl I. 5. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 950).
Další námitky dovolatele, uplatněné již v řízení odvolacím, se týkají skutkového stavu věci zjištěného nalézacím soudem, napadají hodnocení důkazů provedených soudem dle §2 odst. 6 tr. ř. Jak bylo uvedeno výše, takové námitky nenaplňují obviněným citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Judikatura Ústavního soudu ojediněle připouští průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávané věci nejednalo, v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Ty logicky a v souladu s provedenými důkazy konstatovaly, že výpověď poškozené D. Č. není v zásadním rozporu s doznáním obviněného. Poškozená uvedla, že obviněný ji peněženku z kabelky nevytáhl, neboť s ním po celou dobu hovořila. Nicméně obviněný zjevně účelově po dohodě s další pachatelkou odváděl pozornost poškozené od nákupního vozíku, kde měla uloženu svou kabelku s peněženkou a igelitovým sáčkem s hotovostí, aby tak umožnil své spolupachatelce jejich odcizení. Obviněný pak ve své výpovědi v přípravném řízení odcizení doznal, i když zjevně ve snaze předejít postihu své spolupachatelky, tvrdil, že věci z kabelky odcizil sám.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného M. K. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr