ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1042.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1042/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2009 o dovolání podaném L. H., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 141/2009 ze dne 6. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 41/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. sp. zn. 10 T 41/2007 ze dne 9. 2. 2009 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč a také stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen. Podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla L. H. zproštěna obžaloby pro skutek, ve kterém byl obžalobou spatřován též trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák.
O odvolání L. H. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 141/2009 ze dne 6. 5. 2009 tak, že jej dle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala L. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že v průběhu trestního řízení poukazovala zejména na nedostatky ve skutkových zjištěních, když nebylo zjištěno, jakým způsobem jednaly M. D. a B. H. s jednotlivými zákazníky. Dále poukázala na tu skutečnost, že soud prvního stupně vycházel z nesprávného výkladu pojmu „prostituce“ ve smyslu tohoto ustanovení trestního zákona, přičemž odvolací soud toto pochybení nejenže neodstranil, ale ani se nijak nevypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání, včetně těch, které se týkaly nesprávného právního posouzení skutku. Soud prvního stupně vycházel při zjišťování skutkového stavu z odposlechů s tím, že bylo zřejmé, že si dovolatelka byla vědoma toho, že se jedná o sexuální uspokojení zákazníků dívkami a že se jednalo o zprostředkování takovéto služby za úplatu a tudíž se nejednalo o sjednávání společnosti, kdy by případná soulož či jiná sexuální praktika za úplatu byla pouze individuálním excesem konkrétní sjednané ženy. Z rozsudku soudu prvního stupně dle dovolatelky vyplývá, že M. D. i B. H. měly zákazníkům poskytovat sexuální služby, avšak je zcela nepochybné, že pojmy „prostituce“ a „sexuální služby“ nejsou pojmy totožnými a pod pojem „sexuální služby“ lze podsazovat veškeré služby, které poskytují zákazníkovi sexuální uspokojení. Soud vzal za prokázané, že ve všech dvaadvaceti případech došlo mezi dívkami a zákazníky k tělesnému uspokojování jejich sexuálního pudu, přičemž toto nebylo nijak prokázáno. Dovolatelka poukázala na to, že existuje diametrální rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy, neboť soud se vůbec nezabýval jednotlivými případy a pominul, že většina telefonických rozhovorů se uskutečnila před setkáním dívek se zákazníky, a proto nebylo možno z obsahu těchto hovorů dovodit, jaká byla forma poskytnutých sexuálních služeb s tím, že konkrétně pod bodem 1) rozsudku byla sjednána lesbická show a v případě bod bodem 22) rozsudku žádná sexuální služba poskytnuta nebyla. Soud však hodnotil všechny případy paušálně jako provozování prostituce. Odvolací soud žádné další důkazy neprovedl. Závěrem svého podání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl tak, aby bylo „usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 61 To 141/2009, z podnětu podaného dovolání zrušeno a aby byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle učiněných zjištění, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán, dovolatelka zajišťovala pro zákazníky ubytované v hotelích na území města P. M. D. a B. H., které provozovaly prostituci, za účelem poskytnutí jejich služeb zákazníkům. Za to dovolatelka od M. D. a B. H. pobírala cca polovinu z částky, kterou jmenované od zákazníků inkasovaly. Jak dále k již dříve uplatněné obhajobě dovolatelky konstatoval odvolací soud, skutková zjištění byla činěna především na základě provedených odposlechů telekomunikačního provozu, z nichž je v jednotlivých případech zřejmé domlouvání dovolatelky a zákazníka o některých konkrétních aspektech požadované služby (užití kondomu, realizace orálního či análního styku apod.). Dovolatelka se dle státního zástupce zjevně aktivně podílela na sjednání dohody o provozování prostituce, neboť v posuzovaných 22 případech zprostředkovala uzavření takové smlouvy (jejíž podstatou evidentně bylo ukojení pohlavního pudu zákazníka za úplatu stanovenou od cca 3.000,- Kč výše) a současně ze zprostředkované prostituce získávala majetkový prospěch. Dle státního zástupce bylo tedy nade vší pochybnost prokázáno, že dovolatelka jednak zjednala M. D. a B. H. k provozování prostituce a jednak z ní kořistila, tedy se dopustila trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 (alinea první a druhá) tr. zák. Z výše uvedených důvodů, proto státní zástupce shledal dovolání zjevně neopodstatněným a jako takové je navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, přičemž prostitucí ve smyslu §204 tr. zák. o trestném činu kuplířství není jen pohlavní styk s jinými osobami za úplatu uskutečněný formou soulože, ale i všechny další formy ukájení pohlavního pudu jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví tělesným stykem za úplatu (viz judikované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 4 To 518/1994, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/1995 tr.). V případě prostituce se tedy dle citovaného rozhodnutí jedná o jakékoli jednání, které směřuje k ukojení pohlavního pudu jiné osoby (včetně různých erotických masáží), nemusí jít tedy jen o soulož, ale může jít též o dotyky na kterékoli části těla, onanii nebo vzájemnou onanii. Dle judikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 17/77 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 11/1978 tr.), k naplnění znaku „kořistí“ z prostituce provozované jiným v ustanovení §204 tr. zák. o kuplířství se nevyžaduje, aby pachatel výslovně vyžadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, ale postačí opakované přijímání úplaty za to, že umožňuje provozování prostituce. Uvedené námitky dovolatelky přitom z větší části spočívají pouze v tom, že nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily ve věci provedené důkazy a jejich prostřednictvím pouze předestírá vlastní (pro ni příznivější) verzi skutkového děje. Z telefonních odposlechů, které byly řádně provedeny jako procesní důkaz, zcela jasně vyplývá, že dovolatelka sjednávala k provozování prostituce ustanovené osoby, přičemž za toto od nich pobírala úplatu ve výši poloviny jejich výdělku. Pokud dovolatelka namítá, že z provedených telefonních odposlechů nevyplývá, že by předem věděla o tom, jaký charakter budou mít nabízené služby, tak ze skutkových zjištění soudů zcela jasně vyplývá, že dovolatelka věděla o tom, jaké služby sjednává (v příslušných telefonických rozhovorech byla projednávána hodinová sazba, řešen přístup dívky v nočních hodinách přes recepce na pokoj klientů, zda je nutno používat kondom, velikost poprsí a postava dívky, zda dívka poskytuje orální sex). Z uvedených zjištění takto zjevně plyne o jaký typ sexuální služby se jednalo a tato skutečnost musela být známa i dovolatelce. Námitka dovolatelky ohledně tvrzení, že pojem „prostituce“ nelze zaměňovat za pojem „sexuální služby“ postrádá právní relevanci, neboť z učiněných skutkových zjištění bylo prokázáno, že v tomto případě se zjevně jednalo o prostituci (tedy o formu ukájení pohlavního pudu jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví tělesným stykem za úplatu poskytnutím sexuální služby), ze které dovolatelka kořistila, když uvedené skutečnosti také dostatečně vyjádřil soud prvního stupně ve výrokové části svého (citovaného) rozsudku jednoznačným popisem spočívajícím v tom, že se jednalo o prostituci právě poskytováním namítaných „sexuálních služeb“. Stejné skutečnosti potom uvedl i odvolací soud v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí. V uvedeném směru lze takto uzavřít, že k záměně obou zmiňovaných pojmů soudy nedošlo, když jejich užití sloužilo pouze k přesnějšímu popisu skutkového děje. Též námitka dovolatelky stran toho, že pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně šlo o sjednání lesbické show (a tedy nikoli prostituci) neobstojí, protože lesbická show provozovaná na soukromém pokoji klienta za úplatu je formou prostituce, neboť se v souladu s výše uvedeným judikátem jedná o uspokojování pohlavního pudu klienta tělesným stykem za úplatu. S ohledem na uvedené neobstojí ani námitka ve vztahu k bodu 22) citovaného rozsudku, když i v tomto případě zjevně šlo o sjednání jiného k provozování prostituce.
Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je tak zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do soudy učiněných skutkových zjištění. Ačkoli dovolatelka namítla existenci diametrálního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy, dovolací soud žádný takto namítaný (extrémní) rozpor neshledal, když zejména i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry z nich vyvozenými na straně druhé.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka