ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1084.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1084/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání podaném P. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 96/2009 ze dne 10. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 189/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 189/2008 ze dne 28. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře dvaceti tisíc korun českých a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době zaplacen, k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
V předmětné věci podal P. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 96/2009 ze dne 10. 3. 2009 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestného činu, kterým byl shledán vinným se nedopustil. V této souvislosti poukázal na rozporuplné výpovědi v jeho věci svědčících policistů M. B. a O. S. Uvedl, že označené vozidlo v rozhodné době řídila jeho manželka a on byl policisty kontrolován již pouze jako chodec. Poukázal také na to, že policejním orgánem, který byl pověřen konat zkrácené trestní řízení byl právě policista M. B., který také vedl toto řízení neobjektivně a zaujatě vůči osobě dovolatele a nakonec také jako svědek svědčil v jeho věci před soudem. Proto také měl být podle §30 tr. ř. vyloučen z úkonů trestního řízení a jejich provádění. Nesprávná je v tomto směru i argumentace vedená odvolacím soudem, neboť skutečnost, že se jedná o zkrácené trestní řízení neznamená, že zanikají povinnosti orgánů činných v trestním řízení vést objasňování trestné činnosti způsobem uvedeným v zákoně. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil“ napadené usnesení Krajského soudu v Praze a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově a „dále postupoval dle §265l trestního řádu“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že ten je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dodal, že takto ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže příslušné rozhodnutí napadené dovolání vydal soudce (samosoudce, předseda senátu nebo jeho člen), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vyloučení jiných orgánů činných v trestním řízení, např. státního zástupce nebo policejního orgánu. Dovolatel přitom nenamítl vyloučení žádné z takovýchto osob (soudců) ve věci činných a důvody vyloučení shledává (dle §30 tr. ř.) u osoby M. B., který byl ve věci činný jako policejní orgán. S ohledem na uvedené tak námitky dovolatele takto deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v jeho rámci dovolatel nevznesl žádnou námitku, která by se týkala nesouladu učiněných skutkových zjištění, obsažených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků předmětného trestného činu a nepoukázal ani na nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. V dovolání vedenou argumentací tak prosazuje vlastní skutkovou verzi. Takové námitky však směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a takto zvolenému dovolacímu (ani jinému) důvodu obsahově neodpovídají. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jako takové ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K tomu je nutno uvést, že takovým orgánem je v řízení o dovolání soudce (samosoudce, předseda senátu nebo jeho člen), jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil. Je namístě souhlasit i dále s vyjádřením státního zástupce, že dovolatel vyloučení žádné takové osoby nenamítl, když důvody vyloučení shledává u osoby M. B., který ovšem byl ve věci činný jako policejní orgán. Proto také takto vznesená námitka je z pohledu takto zvoleného dovolacího důvodu zjevně neopodstatněnou.
K dalšímu dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně namítl dovolatel, že se předmětného trestného činu nedopustil. Avšak oba soudy v důvodech svých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily zejména výpovědím obou označených policistů s logickým závěrem, že ti neměli nejmenší důvod být vůči dovolateli zaujatí a vysvětlily také, proč neuvěřily dovolatelem vedené obhajobě a jím prosazované skutkové verzi spočívající v tom, že v kritické době vozidlo řídila jeho manželka. Dovolatelovy námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci prováděného dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním, když i ty jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by zůstal tento dovolací důvod v takto podaném dovolání osamocen, nezbylo by dovolacímu soudu než takové dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání ve svém celku podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka