ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1087.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1087/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání obviněného A. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 12 To 170/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 38/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 2 T 38/2009, byl obviněný A. V. uznán vinným jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
si v blíže nezjištěnou dobu v místě bydliště své přítelkyně N. I., bez jejího vědomí vzal klíče od bytu její matky A. I., a bez vědomí a svolení poškozené dne 9. 1. 2009 v době od 07:30 do 11:30 hodin za užití těchto klíčů vnikl do jejího bytu, kde z konferenčního stolku obývacího pokoje odcizil notebook zn. FUJITSU SIEMENS AMILO LI –2727, černo-stříbrné barvy v hodnotě nejméně 6.000,-- Kč, který tentýž den v dopoledních hodinách prodal jako použité zboží v prodejně A. C. za částku 5.000,-- Kč, čímž poškozené A. l. způsobil škodu ve výši nejméně 6.000,-- Kč.
Obviněnému byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 12 To 170/2009, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný A. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku za situace, kdy v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání uvádí, že provedené důkazy nedovolují učinit jednoznačný závěr o jeho vině a tudíž mělo být v pochybnostech rozhodnuto v jeho prospěch. K provedenému výslechu poškozené namítá, že ta uvedla, že se v minulosti nestalo, že by přišel do jejího bytu sám s tím, že by mu dcera poškozené nebo její vnuk půjčili klíče. Dále připustila, že jednou u ní byl obviněný sám s vnukem, když jí spravoval počítač. Z tohoto dovolatel dovozuje, že obviněná tolerovala jeho přítomnost i v době své nepřítomnosti, takže jeho případný další vstup do bytu i v případě, že by odcizil její notebook, nemůže být trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Ve vztahu k výroku o vině trestným činem krádeže obviněný trvá na své verzi, že nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo notebook odcizil, když najisto bylo prokázáno jen to, že jej dal do výkupu. Obviněný je toho názoru, že rozsudek chybně konstruuje jeho odpovědnost za následek, aniž by bylo prokázáno naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu krádeže.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody, lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolatel prostřednictvím svého obhájce relevantně tento důvod naplnil pokud namítal, že došlo k nesprávnému posouzení jeho jednání jako trestného činu porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že nebyl naplněn znak neoprávněně vnikne do bytu (odst. 1, §238 tr. zák.) a znak překoná-li překážku (odst. 2, §238 tr. zák.). Tyto námitky se však jeví jako zjevně neopodstatněné. Jak vyplývá z provedeného dokazování, obviněný vnikl do bytu poškozené s použitím klíčů bez jejího vědomí za účelem odcizení notebooku. Pokud namítá, že se v minulosti zdržoval v bytě bez její přítomnosti, bylo tomu tak v doprovodu jejího vnuka a se souhlasem poškozené. Tímto ovšem nezískal permanentní svolení poškozené ke vstupu do jejího bytu. V nyní posuzovaném případě do bytu vstoupil tajně za účelem spáchání trestné činnosti ke škodě poškozené, tedy zjevně neoprávněně. Jeho jednání naplnilo i znak skutkové podstaty překonání překážky, neboť se dostal do uzamčeného bytu za použití klíčů proti vůli poškozené.
Další námitky dovolatele se týkají skutkového stavu věci zjištěného nalézacím soudem, neboť zpochybňují jeho postup při hodnocení důkazů dle §2 odst. 6 tr. ř. a snaží se prosadit jejich vlastní hodnocení, které by vyústilo v jiný, pro něj příznivější skutkový závěr. Těmito námitkami nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Judikatura Ústavního soudu ojediněle připouští průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávané věci nejednalo, v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů, s nimž se ztotožňuje. To, že to byl právě obviněný, který prodal předmětný notebook, bylo v řízení jednoznačně prokázáno a ostatně ani sám obviněný to nepopírá. K prodeji došlo přesně v den jeho odcizení z bytu a neexistuje žádná jiná reálná možnost, jak by se notebook dostal do držení obviněného.
Pokud šlo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný uplatnil jeho druhou alternativu, tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stanovisko Nejvyššího soudu k naplnění tohoto dovolacího důvodu se tudíž odvíjelo od shora rozvedeného negativního stanoviska k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného A. V. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr