ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1097.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1097/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2009 o dovolání podaném S. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 538/2008 ze dne 15. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 526/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 1 T 526/2005 ze dne 26. 6. 2008 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání S. V. (a poškozené společnosti CH., s. r. o.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem sp. zn. 6 To 538/2008 ze dne 15. 1. 2009 tak, že odvolání S. V. dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. K odvolání poškozené společnosti podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl o nároku na náhradu škody v rozsahu přesně specifikovaném.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podal S. V. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť nalézací soud nepostupoval striktně v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., když zjišťoval a poté ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. při volném hodnocení důkazů posuzoval skutkový stav projednávané věci, což mělo za následek vytvoření extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením věci. Samotné právní hodnocení je možno dle dovolatele dovodit teprve tehdy, pokud se podařilo vytvořit takový podklad ve skutkovém stavu věci, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti, přičemž takovýto podklad se dle dovolatele již nalézacímu soudu nepodařilo zajistit. Právní kvalifikace užitá nalézacím soudem a potvrzená odvolacím soudem vycházela z prokázaného spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Dovolatel poukázal na to, že se jedná o úmyslný trestný čin a tedy bylo nepochybně potřebné s odpovídající spolehlivou mírou jistoty prokázat v jednání dovolatele naplnění všech znaků jeho skutkové podstaty včetně zavinění, neboť v případě daného trestného činu nestačí k naplnění trestní odpovědnosti za následek pouze jeho způsobení, ale je nutno také prokázat jeho zavinění. Dovolatel uvedl, že jeho zavinění ve formě úmyslu nebylo soudy prokázáno, ale jak dle něj plyne z citovaných rozhodnutí, je u něj pouze předpokládáno. Dále zpochybnil i výpověď svědka V., ohledně společnosti CH., s. r. o., a uvedl, že se zástupci této společnosti nikdy osobně nejednal, ale činili tak pouze jeho zaměstnanci. Právě proto nemohl označenou trestnou činnost spáchat úmyslně. Uvedl, že se snažil všem zákazníkům vyhovět, jeho nekryté závazky přebral svědek P. L., a ty za něj také splnil, když dovolatel podnikl další opatření, aby smluvené zakázky byly vyřešeny. Dle dovolatele mu takto argumentovaný skutkový stav nikdy nebyl vyvrácen, nebyl mu prokázán úmysl předmětnou trestnou činnost páchat, a proto se domnívá, že měl být obžaloby zproštěn. Z uvedených důvodů proto navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušil rozhodnutí napadená tímto dovoláním, tj. citovaný rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti a rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ve výroku ohledně trestu odnětí svobody a náhradě škody. Podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř., aby při zrušení napadených rozhodnutí sám hned rozhodl ve věci rozsudkem, popř. aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky do dne projednání tohoto rozhodnutí nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Přitom však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto i na jednotlivé svědecké výpovědi. Námitky dovolatele, týkající se posouzení příslušných svědeckých výpovědí (svědek V., který potvrdil, že osobně jednal s dovolatelem v souvislosti s termínem dodávky), i na nepochybné zjištění skutkového stavu ohledně průběhu obchodování se společností CH., s. r. o., s tím, že přebíral finanční prostředky od klientů on a nikoli jeho zaměstnanci, a to při současném zjištění o značném zadlužení společnosti G. U. B., spol. s r. o., její neschopnosti plnit smluvní závazky a vědomosti dovolatele o této skutečnosti. Takto vznesené námitky tak nemají povahu právní a nejsou tedy takovými, které lze pod deklarovaným dovolacím důvodem relevantně uplatnit, nýbrž jedná se o námitky skutkové, kterými se dovolatel domáhá pouze jiné (pro něj příznivější) verze skutkového děje. Přitom námitky takto dovolatelem vznesené nejsou způsobilé být dostatečným podkladem ani pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v namítaném extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy v tomto směru namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by tedy byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Naopak námitka dovolatele, ohledně absence zavinění, jako znaku skutkové podstaty mu přisuzovaného trestného činu, je uplatněna právně relevantně, je však současně zjevně neopodstatněnou. Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Otázkou zavinění se zabývaly již soud prvního i druhého stupně, přičemž dospěly jednoznačně k závěru, že dovolatel jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., neboť přestože si byl vědom špatné finanční situace (která byla v průběhu řízení prokázána) společnosti G. U. B., s. r. o., jímž byl jediným jednatelem a společníkem, cíleně si ponechal poskytnutou finanční zálohu a zboží, třebaže věděl, že za tyto musí uskutečnit objednané dílo. Zaplacením zálohové faktury poškození svěřili dovolateli finanční prostředky a ten je úmyslně použil v rozporu s účelem, ke kterému byly svěřeny, tedy realizaci poškozenými objednaného díla, přičemž věděl, že finanční situace jeho firmy je špatná a svému závazku nebude moci dostát. Příslušnou zakázku také nikdy nedokončil a svěřené finanční prostředky nevrátil. Stejně tak ve druhém posuzovaném případě, odebral zboží a ač ujišťoval dodavatele o včasné úhradě, ve sjednané lhůtě (ani později) tak neučinil a zboží si ponechal.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, s tím, že již v řízení, které předcházelo zamítnutí jeho odvolání, byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolací soud shledal námitky uplatněné právně relevantně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, nedošlo takto ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka