ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1220.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1220/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání podaném P. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 21/2009 ze dne 13. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 2/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského osudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28 T 2/2008 ze dne 22. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným pokusem trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §8 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) k §140 odst. 2 alinea 1 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., který byl spatřován v tom, že „v přesně nezjištěné době listopadu či prosince 2001 v tehdejším sídle obchodní společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., (nyní podnikající jako obchodní firma 3-A-C-Z s. r. o.), v Ř., H., okres P., jako jednatel obchodní společnosti P. C. c. s. r. o., s tehdejším sídlem O., K. (nyní v likvidaci, se sídlem O., P.), při obchodním jednání o dodávkách zboží s jednatelem společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., D. Š. od něho převzal žádnou smluvní stranou nepodepsaný návrh znění kupní smlouvy, podle kterého se kupující mimo jiné v článku 1 zavazoval, že za odebrané zboží zaplatí kupní cenu, dále převzal žádnou smluvní stranou nepodepsaný návrh smlouvy o zajištění závazku bez uvedení data a s touto smlouvou související dvě vlastní blankosměnky na řad společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., tyto písemnosti odvezl s sebou do O. pod záminkou jejich prostudování vlastním právním zástupcem, následně se záměrem řádně neplnit povinnosti kupujícího, zejména neplatit řádně a včas kupní cenu za odebrané zboží, nechal prostřednictvím jiné dosud nezjištěné osoby na obou návrzích smluv vypsat chybějící údaje, zejména o kupujícím a dlužníkovi, napodobit svůj podpis „V.“, dále na obou blankosměnkách nechal vypsat výstavce P. C. c., s. r. o., a směnečného avala P. V. a u těchto údajů opatři napodobenými podpisy „V.“, a tyto listiny zaslal společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., se záměrem, aby se takové blankosměnky společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., jevily jako prostředek zajištění závazků z nezaplaceného odebraného zboží, ačkoli tomu tak ve skutečnosti nebylo, poté návrhy kupní smlouvy a související smlouvy o zajištění závazku byly ze strany společnosti 3-A-A-A-A, s. r. o., akceptovány, když je podepsal její jednatel D. Š. a dne 11. 12. 2001 v jednom vyhotovení byly odeslány zpět společnosti P. C. c., s. r. o., přičemž k pozdějšímu vyplnění a uplatnění blankosměnek již nedošlo“. Za uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu dle §126 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2007, č. j. 6 T 82/2007-47, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající ad 1. v zákazu soukromého podnikání jako fyzické osoby s předmětem podnikání obchodní činnost, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, včetně zastupování takových podnikatelů na základě plné moci, a ad 2. v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci s předmětem podnikání obchodní činnost, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej v trvání pěti roků. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání P. V. (a poškozené společnosti) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 5 To 21/2009 ze dne 13. 5. 2009 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal P. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil proto, že citovaným rozhodnutím soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že samotná okolnost, že někdo vyhotoví cizí podpis na listině nazvané směnka, ještě nemůže naplnit skutkovou podstatu §140 odst. 2 tr. zák. Ten, kdo blankosměnku nabývá, musí k ní nabýt i právo tuto směnku vyplnit a učinit ze zárodku směnky směnku skutečnou. Blankosměnka je tedy dle dovolatele listina, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, kdo se na ni podepsal a který při vydání této listiny udělí nabyvateli tzv. směnečné vyplňovací právo (v tomto případě jde o Smlouvu o zajištění závazku). Dovolatel zdůraznil, že listiny, které jsou považovány soudy za směnky, nesplňují náležitosti k tomu, aby směnkami ve skutečnosti byly. Tyto listiny totiž neobsahují datum vystavení blankosměnky, přičemž toto je však údaj, který je podstatnou náležitostí směnky a bez něho listinu nelze vůbec považovat za směnku. Soudy dle dovolatele zcela opominuly fakt, že i kdyby podpis na listinách byl pravý, listiny by nebyly směnkami způsobilými uspokojit směnečného věřitele v rámci směnečného řízení u civilního soudu. Mezi smluvními stranami byla sjednána smlouva o zajištění závazku ze dne 10. 12. 2002, která jednoznačně uvádí, které konkrétní údaje je směnečný věřitel oprávněn na blankosměnce vyplnit (výši směnečného dluhu a termín splatnosti směnky) a dle dovolatele tak nebyl věřitel oprávněn doplnit na blankosměnku žádný jiný údaj, přičemž uvedená blankosměnka by takto nikdy (ani opatřena pravým podpisem dovolatele) nemohla být platnou směnkou. Dovolatel dále poukázal na tu skutečnost, že příslušný krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že jeho jednání má znaky podvodného jednání, avšak v důsledku promlčení ho není možno postihnout a vzhledem k tomu, že směnka měla plnit toliko zajišťovací funkci, odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na případné občanskoprávní řízení. Nad rámec dovolání podatel uvedl, že od počátku trestního řízení popíral spáchání jakékoli trestné činnosti, přesto byl odsouzen na 6 let nepodmíněně, což se mu jeví k výši spáchané škody (cca 900.000,- Kč) jako trest nepřiměřený. S ohledem na shora uvedené dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu jeho dovolání „zrušil dle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 21/2009 ze dne 13. 5. 2009 a případně dle §265k odst. 2 tr. ř. také další navazující rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v celém rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je existence vady založené tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té podobě, jak bylo argumentováno dovolatelem je třeba zdůraznit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. V dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze proto jednak vznášet pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího a v návaznosti na to i soudu odvolacího, navrhovat opakování důkazů, respektive provádění důkazů dalších, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené a jednak namítat, že soud prvního či druhého stupně opřel své rozhodnutí o důkazy získané způsobem, který neodpovídal předepsanému procesnímu postupu. Státní zástupce uvedl, že s ohledem na způsob, jakým je definován dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze pod tento dovolací důvod podřadit následující výhradu dovolatele, kterou nejlépe vyjadřuje následující citace z mimořádného opravného prostředku P. V..: „ze strany soudu došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci, když soud v mém jednání, které je mi kladeno za vinu shledal naplnění znaků trestného činu padělání peněz jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní. Pokud bych skutečně nechal opatřit listinu nazvanou „Směnka“ falešným podpisem, což od počátku popírám, za situace, kdy tato listina nemá podstatné náležitosti, které směnka musí ze zákona obsahovat a v důsledku toho tedy není směnkou, nemohl jsem se dopustit ani pokusu trestného činu padělání a pozměňování peněz podle 89 odst. 1 tr. zákona k §140 odst. 2 alinea 2 tr. zákona ve spojení s §143 tr. zákona.“ K závěru, že výše citovanou argumentaci dovolatele lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dospěl státní zástupce s ohledem na fakt, že dovolatel se v tomto rozsahu nedomáhá zjištění jiných (pro něj příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým dospěl soud nalézací, a se kterými se ztotožnil i soud odvolací, a nikterak nepolemizuje s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů. Státní zástupce nejenže shledal tuto argumentaci jako právně relevantní, ale je dle něj i důvodná, a to i proto, že o správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený je v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu (a současně skutek dosahuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti). Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Z logiky věci plyne, že o nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy sice skutková věta i právní věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Blankosměnek (biancosměnek, či směnek nevyplněných, neúplných nebo nehotových) se týká ustanovení §10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, v pozdějším znění (dále jen zákon č. 191/1950 Sb.), podle kterého nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Podle §77 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. platí ustanovení o blankosměnce (§10 zákona č. 191/1950 Sb.) i pro směnku vlastní. V případě blankosměnky, se jedná o směnku, která není v celém rozsahu vyplněna, obsahuje bílá místa, na která mají být později vepsány další údaje, a to jak charakteru podstatných obsahových náležitostí, tak případně i zápisů nepodstatných, vedlejších. Název nehotový vyjadřuje, že ještě ve skutečnosti o směnku nejde. Je to vlastně teprve určitý zárodek směnky budoucí. Nejde ještě o směnku plnohodnotnou. Blankosměnka by nemohla být zejména uplatněna u soudu (srovnejte Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, str. 107). V posuzovaném případě je třeba přihlédnout k tomu, že dovolatel nezpochybňuje fakt, že mezi poškozenou společností 3-A-A-A-A, s. r. o., zastoupenou jednatelem D. Š. a společností P. C. c., s. r. o., zastoupenou dovolatelem byla sjednána dne 10. 12. 2002 smlouva o zajištění závazku, která jednoznačně uvádí, že směnečný věřitel je oprávněn na blankosměnce vyplnit údaje výši směnečného dluhu a termínu splatnosti směnky. Dle státního zástupce je evidentní, že za situace, kdy předmětné blankosměnky neobsahovaly údaj o datu vystavení, jako podstatné náležitosti směnky (§1 bod 7. zákona č. 191/1950 Sb.), je zřejmé, že tyto listiny nesplňují náležitosti k tomu, aby směnkami vůbec byly. Jednání dovolatele by bylo dle státního zástupce možno právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu, kdy pachatel jinému předstírá, že mu předává pravou směnku, ale přitom jde o takovou listinu, která pro nedostatek některé podstatné náležitosti vůbec není s to plnit funkci směnky (v daném případě funkci zajišťovacího instrumentu). V tomto případě ale dle státního zástupce neudává a ani se nepokouší udat padělané peníze ve smyslu §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., ale toliko jiného uvádí v omyl ve smyslu ustanovení §250 tr. zák. o trestném činu podvodu (v těchto intencích srov. obsah rozhodnutí č. 3/1991 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedených důvodů navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 21/2009, ze dne 13. 5. 2009, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28 T 2/2008, ze dne 22. 1. 2009 a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) dále postupoval podle §265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, 3) a konečně podle §265l odst. 4 trestního řádu případně rozhodl o vazbě obviněného P. V. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolací soud je tedy vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soud prvního stupně a soud odvolací.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v jeho případě došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, neboť byl shledán vinným pokusem trestného činu podle §140 odst. 2 alinea 1 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., přičemž on ale daný trestný čin spáchat nemohl, neboť nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu. Nesprávné právní posouzení je dovolatelem spatřováno v té skutečnosti, že zákon příslušným ustanovením poskytuje právní ochranu penězům, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům, avšak v jeho případě se o žádný z těchto prostředků nejednalo. Dle dovolatele příslušné listiny, v nichž byly soudy spatřovány blankosměnky, nikdy nemohly být schopny stát se platnými směnkami (i za předpokladu pravého podpisu) a uspokojit tak směnečného věřitele (poškozenou společnost), neboť nesplňovaly všechny náležitosti proto, aby se mohly platnými směnkami stát. Takto vedenou námitku lze považovat za řádně uplatněnou pod deklarovaným dovolacím důvodem.
Dle §140 odst. 2 tr. zák. se trestného činu padělání a pozměňování peněz dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Podle §143 tr. zák. se ochrana podle §140 až 142 tr. zák. poskytuje též penězům jiným než tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům. Za zásadní pro právní posouzení v dané věci Nejvyšší soud tedy považuje otázku, zda se listiny (směnky) opatřené zfalšovaným podpisem dovolatele mohly, kdyby k takovémuto zfalšování podpisu nedošlo, stát platnými směnkami. Podstata blankosměnky je upravena v §10 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen zákon směnečný a šekový). Jde o směnku, která není v celém rozsahu vyplněna. Obsahuje bílá místa (blank, bianco - bílý), tedy rozumějme bílá místa, na která mají být později vepsány další údaje, a to jak charakteru podstatných obsahových náležitostí, tak případně i zápisů nepodstatných, vedlejších. Název nehotový vyjadřuje, že ve skutečnosti ještě o směnku nejde. Je to vlastně teprve určitý zárodek směnky budoucí. Blankosměnka by nemohla být zejména uplatněna u soudu. Mezi pojmové znaky blankosměnky patří to, že jednak musí obsahovat alespoň jeden podpis, jednak listina musí být určena za směnku a musí dojít k záměrnému vydání blankosměnky, kdy ten, kdo vydává blankosměnku, musí mít tento úmysl a musí být uděleno vyplňovací právo. Stručně řečeno, jde o právo nabyvatele blankosměnky vyplnit určité chybějící náležitosti. Tedy ten, kdo směnku, která není vyplněna ve všech částech, nabývá, musí k ní nabýt i právo tuto směnku vyplnit. Blankosměnku lze tedy definovat jako listinu, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, kdo se na tuto listinu podepsal a kdo při vydání směnky udělí nabyvateli směnky tzv. směnečné právo vyplňovací (srov. Kovařík, Z., Právní praxe v podnikání, 1993). V daném případě tedy dovolatel vystavil listinu, určenou za směnku, kterou nechal opatřit zfalšovaným podpisem, a nyní namítá, že tato listina se nikdy nemohla stát platnou směnkou, neboť nabyvateli příslušelo dle ujednání vyplnit toliko datum splatnosti a směnečnou sumu a nikoli datum vystavení jako esenciální náležitost směnky (srov. ust. §1 ve spojení s §77 zákona směnečného a šekového) a tím se dle dovolatele ani po vyplnění ujednaných náležitostí blankosměnka nikdy nemohla stát platnou směnkou, neboť věřitel (poškozená společnost) nikdy nebyl tuto esenciální náležitost oprávněn doplnit. Při posuzování této otázky je třeba vycházet z judikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, přičemž zejména s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 5 Cmo 125/98 je zřejmé, že vyplní-li majitel směnku, která byla vydána jako neúplná (blankosměnku), odlišně od ujednání o jejím vyplnění, není z tohoto důvodu směnka neplatná. Nesprávné vyplnění jen zakládá námitku dlužníka ve smyslu čl. I. §10 zákona směnečného a šekového. Má-li tedy daná listina všechny znaky směnky uvedené v zákoně, je směnkou, i když by následné vyplnění bylo nesprávně provedeno. Také citované ustanovení (čl. I. §10 zákona směnečného a šekového) nehovoří o neplatnosti takové listiny jako směnky, ale dává dlužníku jen námitku se takové listině bránit. Nejvyšší soud se již v minulosti zabýval obdobnou situací, kdy směnečný věřitel v rozporu se směnečným prohlášením doplnil datum vystavení směnky, přičemž bylo dohodnuto, že je oprávněn vyplnit toliko datum splatnosti a směnečnou sumu. Směnka byla původně blankosměnkou, tj. směnkou neúplnou, neobsahující (záměrně) údaj o směnečné sumě a o splatnosti, s tím, že tyto scházející údaje měly být doplněny v souladu s dohodou o vyplnění. V situaci, kdy zmíněná blankosměnka, která neobsahovala (krom výše uvedeného) ještě údaj data vystavení, byla podepsána a předána věřiteli, musel být ten, kdo ji vystavil minimálně srozuměn s tím, že věřitel blankosměnku (také) o tento údaj doplní. Skutečnost, že v dohodě o vyplnění není výslovné a konkrétní ujednání o způsobu a podmínkách doplnění tohoto údaje obsaženo, přitom není rozhodující, přičemž konkludentní projev vůle vystavitele a věřitele z jejich chování dovodit lze. V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že - na rozdíl od údajů směnečné sumy a data splatnosti - pro doplnění data vystavení není zásadně potřebné ujednání konkretizující podmínky a způsob vyplnění zmíněného údaje (osoba, která tento údaj do směnky doplňuje, se pouze musí vyvarovat toho, aby např. datum splatnosti směnky nepředcházelo datu jejího vystavení). Jak tedy vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1621/2006, doplnění data vystavení nad rámec ujednání o vyplnění směnky nezakládá neplatnost směnky. Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě dovolatelem padělaných listin, se jednalo o blankosměnky, které se nestaly platnými směnkami jen proto, že je poškozená strana nevyplnila, avšak kdyby tak učinila, staly by se tyto blankosměnky platnými směnkami, ze kterých by se však věřitelé nedomohli svých práv, ovšem právě z důvodu zfalšovaného podpisu dovolatele. Je tedy zřejmé, že jednání dovolatele bylo jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se dovolatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, proto je třeba toto jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. Neobstojí námitka dovolatele, že se v jeho případě jednalo o trestný čin podvodu, nikoli o trestný čin padělání a pozměňování peněz, neboť souběh těchto trestných činů je možný, přičemž v daném případě by evidentně jednání odvolatele mohlo být právně kvalifikováno i jako trestný čin podvodu, kdy ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, tím že zfalšoval podpisy na výše uvedených listinách (kupní smlouvě, smlouvě o zajištění závazku a následně i blankosměnkách) za tím účelem, aby nemusel za odebrané zboží nikdy zaplatit), avšak tímto skutkem se současně dopustil zároveň i pokusu trestného činu padělání a pozměňování peněz (cenných papírů) tak, jak má na mysli trestní zákon. Uplatněná argumentace byla tedy vedena dovolatelem právně relevantně, je však současně zjevně neopodstatněnou.
Dovolatelem uplatněný důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, s tím, že již v řízení, které předcházelo zamítnutí jeho odvolání, byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vzhledem k tomu, že jak je výše uvedeno, argumentaci vedenou pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou, nemohlo dojít ani k naplnění dovolatelem uplatněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka