ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1244.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1244/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2009 o dovolání obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 To 308/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 140/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 18 T 140/2008, byl obviněný L. B. uznán vinným pod bodem 1 výroku jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c), d), e) tr. zák., trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.; pod bodem 2 trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.; pod bodem 3 trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.; pod bodem 4 trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.; pod bodem 5 jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.; pod bodem 6 trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák a konečně pod bodem 7 jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 tr. zák. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud zde reprodukuje jen skutková zjištění ohledně skutku pod bodem 7 výroku, neboť jen toho se týkalo podané dovolání):
7) dne 24. 4. 2008 v době od 11:45 hod. do 12:00 hod. téhož dne v baru J. ve S. v ulici B., požádal obsluhu baru R. B., nejprve o zapůjčení finanční hotovosti na výherní automaty ve výši 500,- Kč, poté 400,- Kč a následně 200,- Kč, s čímž obsluha nesouhlasila, proto obviněný začal poškozenému slovně vyhrožovat s tím, že z něho dělá zloděje, ať mu ty prachy půjčí, ať ho nesere, své jednání stupňoval tím, že sebral z háčku umístěného z vnitřní strany baru pověšené klíče od vstupních dveří baru, poškozenému vyhrožoval, že mu rozbije hubu, zamkne bar a všechno tam vymlátí, poté uchopil oběma rukama pouzdro, které měl poškozený zavěšené na levé straně opasku u kalhot a ve kterém byla kasírtaška s finanční hotovostí ve výši cca 20.000,- Kč a s poškozeným začal cloumat, aby tak získal pouzdro s penězi, to se mu nepodařilo, proto pravou rukou tahal pouzdro s penězi a levou rukou tloukl poškozeného pěstí do hlavy a přitom opakoval slova: \"Dej sem ty prachy! Naval ty prachy!\", když viděl, že poškozený stisknul tlačítko, kterým se přivolává pomoc, aniž by cokoliv odcizil, z baru utekl a svým jednáním způsobil majiteli L. K., škodu poškozením pouzdra na peníze ve výši 50,- Kč, následně byl zadržen pracovníky bezpečnostní agentury K. C. za spolupráce s Městskou policií S., a to ve 12:01 hod., poškozený v důsledku napadení utrpěl zhmoždění hlavy s předpokládanou délkou pracovní neschopnosti do 1 týdne,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 7 T 57/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 3. 12. 2007, a přestože rozhodnutím Okresního soudu v Prachaticích ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 7 T 57/2003, byl odsouzen pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 9. 4. 2006.
Obviněnému L. B. byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. V. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 12. 6. 2008, č. j. 1 T 92/2008-80, stejně jako všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 To 308/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný L. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný nesouhlasí s právním posouzením skutku pod bodem 7 výroku rozsudku okresního soudu. Má za to, že jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., když pro posouzení tohoto jednání jako zvlášť nebezpečné recidivy trestného činu loupeže nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. Soudům dále vytýká, že neprovedly důkazy, které navrhoval. V dalším odkazuje na své odvolání s tím, že podle jeho názoru krajský soud pochybil, pokud neučinil nápravu a nezrušil rozsudek okresního soudu.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že ze skutkových zjištění okresního soudu ohledně skutku, který obviněný v dovolání napadá, nepochybně vyplynulo, že obviněný použil násilí proti poškozenému v úmyslu zmocnit se kasírtašky, kterou měl poškozený u sebe. Má za to, že obviněný skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. bez jakýchkoliv pochybností naplnil. Zcela na místě se jí jeví i posouzení obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák.
Proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání L. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem L. B. uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolatel prostřednictvím svého obhájce namítal, že u skutku pod bodem 7 výroku došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, neboť ten měl být posouzen jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud však shledal, že ze skutkové věty výroku jednoznačně vyplývá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., když se dopustil nejdříve opakovaných pohrůžek bezprostředního násilí a posléze i samotného násilí v úmyslu zmocnit se kasírtašky poškozeného s hotovostí. Nalézací soud řádně zdůvodnil (viz str. 15 rozsudku), důvody, které jej vedly k posouzení tohoto jednání jako zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., přičemž důvodně poukázal na závažnost obou po sobě následujících odsouzení obviněného i krátkost intervalu mezi výkonem posledního trestu odnětí svobody a spácháním trestné činnosti následující.
Další námitky dovolatele týkající se provádění důkazů nelze podřadit pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Okresní soud podrobně rozvedl (viz str. 14 rozsudku) své úvahy při hodnocení důkazů, na jejichž podkladě učinil závěr o vině obviněného. Tyto závěry shledává logické a přesvědčivé i Nejvyšší soud. Jak okresní soud (viz str. 15-16 rozsudku), tak soud odvolací (viz str. 3-4) rovněž důkladně vysvětlily, proč neprovedly některé z důkazů, jež obviněný navrhoval. Nelze proto uzavřít, že by nějaké relevantní důkazy opominuly (viz III. ÚS 2210/07).
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného L. B. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr