ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1266.2009.2
sp. zn. 3 Tdo 1266/2009-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání podaném M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 573/2008 ze dne 29. 8. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 71/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 74 T 71/2006 ze dne 9. 5. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků a čtyř měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání M. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 573/2008 ze dne 29. 8. 2008 tak, že z podnětu odvolání M. K. zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém jeho rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že uznal dovolatele nově vinným trestným činem ublížení ne zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě a bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal M. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že svým jednáním odvracel trvající útok poškozené na jeho osobní integritu a jednal tedy v nutné obraně podle §13 tr. zák. Uvedl, že pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že se nejednalo o nutnou obranu ve smyslu §13 tr. zák., pak z důkazního materiálu ve spise je patrno, že zranění poškozené sice po formální stránce představuje naplnění znaku těžké újmy na zdraví, a to délkou jejího léčení, ale ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že nebyla žádným výrazným způsobem omezena ve svém běžném životě, z čehož dle dovolatele vyplývá, že by skutek měl být kvalifikován podle §221 odst. 1 tr. zák. Z výše uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil tímto dovoláním napadený rozsudek a ve věci nově rozhodl rozsudkem, a to tak, že podle ustanovení §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžalovaného obžaloby, případně, aby rozhodl, že skutek je právně kvalifikován jako trestný čin ublížení podle §221 odst. 1 tr. zák. a obžalovanému uložil tomu odpovídající trest.“
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky doposud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolatel ve svém podání uplatnil dále v zásadě dvě námitky. Jednak poukázal na tu skutečnost, že jeho čin měl být posouzen jako nutná obrana dle §13 tr. zák., jednak poukázal (s ohledem na znalecký posudek) na to, že se v daném případě nejednalo u poškozené o těžkou újmu na zdraví, a proto by měl být jeho příslušný skutek právně kvalifikován jako ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. V obou případech se takto jedná o námitky uplatněné právně relevantně, tedy takové, které lze uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem. Podle §13 tr. zák. čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Ze skutkové věty (a následně i odůvodnění) napadeného (citovaného) rozsudku soudu druhého stupně sice vyplývá, že k napadení poškozené došlo po předchozí slovní rozepři, avšak razance a následky útoku dovolatele byly naprosto neadekvátní situaci a překročily hranici předpokládanou ustanovením §13 tr. zák. Proto se nemohlo jednat a také nejednalo o nutnou obranu ve smyslu tohoto ustanovení a námitka dovolatele v tomto směru je námitkou zjevně neopodstatněnou.
Stejně tak je zjevně neopodstatněnou i námitka dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání mělo být s ohledem na charakter újmy, kterou poškozená utrpěla právně kvalifikováno jako ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. To proto, že soudy zejména i v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, proč zranění poškozené právně kvalifikovaly jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., přičemž v rámci rozhodování o této otázce oprávněně dospěly k závěru, že byla prokázána bez jakýchkoli pochybností delší dobu trvající porucha na zdraví poškozené (ta utrpěla zranění v podobě zlomeniny krčku levé pažní kosti s dislokací, otokem a hematomem s dobou léčení v délce 8 – 16 týdnů).
Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu druhého stupně je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci (z hlediska skutkových námitek) žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, ba právě naopak, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka