ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1269.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1269/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněného M. M. (dříve J.), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 3 To 229/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 1/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 70 T 1/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným jednak trestným činem podílnictví dle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle zjištění okresního soudu dopustil společně s dalším obviněným Ing. P. Š. tím, že:
dne 10. 11. 2006 v době kolem 12.00 hodin v O. – P. na ul. N. v blízkosti hotelu N., ačkoliv věděli, že se jedná o věci pocházející z trestné činnosti, předal obžalovaný Ing. P. Š. obžalovanému M. M. černou brašnu obsahující notebook zn. Hewlett Packard, typ Compaq nx 500, černé barvy, s příslušenstvím a samonabíjecí pistoli zn. Kevin ZP 98, ráže 9 mm, se zásobníkem, kdy tyto věci oproti požadované úplatě ve výši 60.000,- Kč vrátil obžalovaný M. M. téhož dne v době kolem 14.00 hod. v O. – D. na parkovišti u supermarketu I. majiteli M. P., a obžalovaný M. M. byl následně na tomtéž místě zadržen příslušníky Policie ČR.
Obviněnému M. M. byl podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání desíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 70 T 180/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 6 To 62/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o druhém obviněném.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 3 To 229/2009, odvolání obou obviněných zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující proti výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný nesouhlasí s právním posouzením jeho jednání jako trestného činu nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. Namítá, že z průběhu dokazování vyplynulo, že si neopatřoval střelnou zbraň, neboť tuto nekoupil, nedostal darem ani nevyměnil za jinou věc. Neměl ji u sebe pro potřeby své osoby, ale za účelem okamžitého předání oprávněnému majiteli. Obviněný se neztotožňuje s názory soudů, které dospěly k závěru, že i krátkodobá (minutová) držba střelné zbraně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování. Domnívá se, že při absurdním výkladu by pak i samotné zvednutí střelné zbraně při nálezu bylo již naplněním skutkové podstaty §185 tr. zák. Měl být proto podle jeho přesvědčení uznán vinným jen trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nikoliv současně i trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. V souvislosti s tím napadá i výrok o trestu, když vzhledem k nízkému stupni nebezpečnosti jeho činu pro společnost mu měl být podle jeho názoru uložen trest výchovný, nespojený s přímým omezením jeho osobní svobody.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Námitky dovolatele proti právní kvalifikaci nepovažuje za důvodné. Uvádí, že není rozhodující, za jakým účelem si obviněný zbraň opatřil a za rozhodnou nepovažuje ani délku jejího držení. „Opatření střelné zbraně“ ve smyslu ust. §185 tr. zák. může podle ní záležet i ve spáchání jiného trestného činu, jak tomu bylo v daném případě, kde dovolatel získal zbraň trestným činem podílnictví dle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Dodává, že ve skutkové větě sice není výslovně uvedeno, že si zbraň opatřil bez povolení, ovšem z okolnosti případu to jednoznačně vyplývá, přičemž obviněný to ani nenamítá.
Pokud se týče námitek dovolatele proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jde podle ní o námitky toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu, které však nelze uplatňovat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů.
V závěru svého vyjádření nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolatel prostřednictvím svého obhájce namítal, že se nedopustil trestného činu nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že podle rozhodovací praxe soudů se za opatření střelné zbraně bez povolení považuje jakýkoli způsob jejího získání do držení v rozporu s příslušnými předpisy, tj. především zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu ve znění předpisů pozdějších, tj. například získání střelné zbraně darem, koupí, výměnou, nálezem, ale i trestným činem – krádeží, loupeží, podílnictvím atp. (obdobně viz Šámal P., Púry F., Rizman S.: Trestní zákon, komentář – II. díl, 6. vydání s. 1140 ). V posuzovaném případě obviněný přestože věděl, že samonabíjecí pistole byla poškozenému M. P. odcizena a že ji spoluobviněný Ing. P. Š. získal a drží bez povolení, převzal ji od něj do své dispozice, aby tak mohl s poškozeným vést jednání o jejím vrácení za úplatu, ačkoliv není oprávněným držitelem zbrojního průkazu.
Při výkladu pojmu opatřit je podle Nejvyššího soudu nutno vyjít z objektu ustanovení §185 tr. zák., kterým je ochrana společnosti před jakoukoli nedovolenou a nekontrolovatelnou dispozicí se střelnými zbraněmi, střelivem a výbušninami, počínaje jejich výrobou nebo jejich opatřením (získáním) jiným způsobem až po jejich přechovávání. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za důležité zdůraznit, že jde o velmi významný objekt, neboť nedovolené dispozice se zbraněmi jsou často předpokladem pro páchání další navazující závažné trestné činnosti. Proto lze dovodit, že obviněný i relativně krátkodobou nedovolenou dispozicí s pistolí za účelem jejího nelegálního prodeje naplnil vedle formálních znaků skutkové podstaty nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. i znak materiální, když stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost je zjevně vyšší než nepatrný ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák.
K námitce obviněného Nejvyšší soud uvádí, že jeho případ nelze srovnávat s nálezem zbraně a jejím zvednutím ze země, jelikož u nálezu chybí podstatná náležitost trestného činu dle §185 tr. zák., a to úmysl opatřit si a držet zbraň bez povolení, pokud nálezce nemá úmysl si zbraň ponechat a vzápětí ji odevzdá např. na policii. Pokud by tak však bezprostředně po nálezu neučinil, aniž by mu v tom něco bránilo, pak by i krátkodobé držení zbraně bez povolení zakládalo naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle 185 tr. zák.
Konečně k výhradám dovolatele proti uložení nepodmíněného trestu Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými výhrady vůči nepřiměřenosti uloženého trestu nefigurují (k tomu viz č. 3/2002 Sb. rozh. trest.). Výši uloženého trestu odnětí svobody lze napadat dovoláním pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští anebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když souhrnný trest odnětí svobody byl obviněnému M. ukládán v rámci sazby §251 odst. 1 tr. zák. a navíc ještě v její dolní polovině (podle §251 odst. 1 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody až na dvě léta).
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. M. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr