ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1289.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1289/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 o dovolání podaném P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 188/2009 ze dne 19. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 52/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, sp. zn. 103 T 52/2009 ze dne 26. 3. 2009 byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem krádeže, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), písm. e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce jednoho roku a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném návrhu na náhradu škody.
O odvolání P. Z. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, rozsudkem sp. zn. 5 To 188/2009 ze dne 19. 5. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil k odvolání P. Z. napadený rozsudek v celém rozsahu. Za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti výše citovaném rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal P. Z. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nebylo prokázáno, že by odcizil platební kartu E. K., proto vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání, pokud byl shledán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr. zák. Připustil, že je pravdou, že vybral z bankomatu Č. s. částku 15.000,- Kč, tuto kartu mu však předala jeho družka a taktéž mu k ní nadiktovala PIN kód, dovolatel se tedy domníval, že se jedná o platební kartu jeho družky, nikoli poškozené. Z provedeného dokazování lze dle dovolatele pak dovodit, že se dopustil toliko trestného činu neoprávněného držení platební karty, nikoli trestného činu krádeže. S ohledem na uvedené dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „jeho dovolání vyhověl a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2009, č. j. 5 To 188/2009, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, přičemž dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nesprávné hodnocení důkazů, na jehož základě soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchal trestný čin. Dovolatel se tak dle státního zástupce se svými námitkami snaží prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým došly soudy obou stupňů. Námitky, které dovolatel uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v žádném ohledu s ním nekorespondují stejně jako se žádným jiným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na skutečnosti uvedené výše závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Námitky, které uplatnil dovolatel v rámci jím podaného dovolání, jsou námitky skutkové, tedy takové, které nelze pod deklarovaným dovolacím důvodem (ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání) právně relevantně uplatnit. Dovolatel pouze dovolacímu soudu předstírá jinou (pro něj příznivější verzi) skutkového děje a na jejím základě se domáhá jiného právního posouzení svého jednání. Soudy ve věci provedly řádné dokazování (zejména soud prvního stupně) a bylo shromážděno dostatek důkazů, které vedly soud k jednoznačnému právnímu závěru, že se dovolatel dopustil svým jednáním mu přisouzených trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Z této trestné činnosti byl usvědčen listinnými důkazy (trestní oznámení, záznamy policie, protokol o ohledání místa činu, fotodokumentace) a vyjádřením poškozené E. K. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a proč neuvěřily obhajobě dovolatele, který tvrdil, že se snažil vybrat peníze z karty své družky. Pro právní posouzení věci je rozhodující skutečnost, že z neoprávněně držené platební karty vybral hotovost v částce 15.000,- Kč, čímž se dopustil trestného činu krádeže podle §247 a trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a již není rozhodující, jakým způsobem k této platební kartě přišel (námitka, že mu karta dala jeho družka postrádá jakoukoli právní relevanci, neboť trestného činu krádeže se prokazatelně dopustil výběrem hotovosti z cizí platební karty, kdy se zmocnil cizích finančních prostředků).
Bylo tedy nade vší pochybnost prokázáno, že se dovolatel dopustil mu přisuzované trestné činnosti, přičemž tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu druhého stupně je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, ba právě naopak, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka