ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1315.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1315/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. listopadu 2009 o dovolání podaném S. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 125/2009 ze dne 7. 4. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 30/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 16 T 30/2007 ze dne 23. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu tří let s tím, že je povinen dle svých sil ve zkušební době uhradit škodu, kterou trestným činem způsobil.
V předmětné věci podal S. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 125/2009 ze dne 7. 4. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestného činu, kterým byl shledán vinným se nedopustil, když poukázal na to, že v kritické době předmětné vozidlo neřídil, když toto řídila jistá K. M., se kterou se krátce před tím seznámil. Poukázal také na to, že mezi výpověďmi svědků, manželů Š., jsou rozpory stran jimi popsaného skutkového děje. Konečně poukázal i na to, že ve věci nebyla (vzdor jeho návrhu) slyšena jako svědkyně právě ona K. M., přičemž ze svědeckých výpovědí plyne, že od restaurace v M. předmětné vozidlo řídila právě tato žena. Vzhledem k uvedenému má za to, že ve věci provedenými důkazy nebyla jeho vina nepochybně prokázána a soudy měly v jeho věci aplikovat minimálně princip in dubio pro reo a obžaloby jej zprostit. Proto také navrhl, aby dovolací soud ve smyslu §265k tr. ř. „zrušil v plném rozsahu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, stejně tak jako rozhodnutí jemu předcházející, tedy rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ a přikázal těmto soudům k novému projednání, případně aby rozhodl ve věci sám rozsudkem“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelovy námitky směřují výlučně do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, když tyto lze akceptovat pouze tehdy, jestliže existuje mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů extrémní nesoulad a současně je toto pochybení učiněno předmětem dovolání. Protože v posuzované věci se tak nestalo a k závěru, že takto jde o zmíněný extrémní rozpor nelze dospět, navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že v kritické době předmětné vozidlo řídila jiná osoba. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným svědeckým výpovědím manželů Š., kteří byli přímými svědky předmětného skutkového děje. Přitom také přehledným způsobem vysvětlily i to, proč nevyslechly další osoby (navrhované dovolatelem), byť se o to neúspěšně pokoušely, a to nakonec i s přiléhavým poukazem na to, že takto navrhovaný důkaz se s ohledem na ve věci konané další dokazování a jeho výsledky jeví jako redundantní. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Vladimír Jurka