ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1389.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1389/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání podaném V. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 178/2009 ze dne 15. 7. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 354/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 354/2008 ze dne 4. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §188 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to konkrétně věcí přesně uvedených v citovaném rozhodnutí. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných.
O odvolání V. Č. (a příslušného státního zástupce) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, usnesením sp. zn. 67 To 178/2009 ze dne 15. 7. 2009 tak, že obě podaná odvolání dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal V. Č. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v trestním řízení je třeba dokazovat zejména, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin a zda tento skutek spáchal obviněný. V dovolatelově případu soud prvního stupně dospěl k závěru, že byl spáchán trestný čin podle §188 odst. 1 tr. zák., neboť na věcech nalezených v bytě, který obývala spoluobviněná J. F. a další osoby, byla zjištěna přítomnost metamfetaminu, efedrinu a pseudoefedrinu a dle chemické analýzy se jednalo o věci sloužící k výrobě pervitinu tzv. N. syntézou. Dle dovolatele však nebylo prokázáno, že by se předmětného trestného činu dopustil právě on, když soud prvního stupně opřel své zjištění o jeho vině pouze o jediný důkaz, a to výpověď spoluobviněné J. F. učiněnou v přípravném řízení. Nebyly provedeny důkazy, které dovolatel navrhoval a nebyl opatřen žádný důkaz, který by jej s předmětným vybavením spojoval. Výpověď spoluobviněné (výše uvedené) je třeba dle dovolatele hodnotit jako nevěrohodnou, neboť jako spoluobviněná neměla povinnost vypovídat pravdu a naopak vypověděla, že předmětné vybavení patří dovolateli, aby zlepšila své postavení obviněné ve stejné věci. Dále dovolatel poukázal na to, že se počátkem ledna 2008 z bytu odstěhoval, žádné svoje věci tam nezanechal a co se dělo v předmětném bytě po jeho odchodu nemohl nijak ovlivnit, obzvláště když 31. ledna 2008 (doba domovní prohlídky) byl již deset dní ve výkonu trestu. Dále dovolatel zpochybnil výpověď svědkyně J. B., jakož i závěry, které z této výpovědi vyvodil soud prvního stupně, stejně tak zpochybnil i ostatní pořízené důkazy (domovní prohlídka, fotodokumentace místa činu, znalecké expertízy), které dle jeho názoru prokazují pouze tu skutečnost, že se na místě nalézalo vybavení způsobilé a určené k výrobě psychotropní látky, v době, kdy dovolatel vykonával mu (dříve) uložený výkon trestu. Soud tak v jeho případě rozhodl v rozporu se zásadou in dubio pro reo, když mu nebylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, za který byl odsouzen. Závěrem svého podání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 178/2009, ze dne 15. července 2009 a zároveň zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 9 T 354/2008, ze dne 4. února 2009 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy v nesprávném právním posouzení skutku podle hmotného práva, přičemž předmětem posouzení je skutek tak, jak jej zjistil soud prvního, resp. druhého stupně. Dovolací soud je tedy v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., povinen ověřit správnost právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel Obvodní soud pro Prahu 2, případně Městský soud v Praze, a nijak přitom nesmí přihlížet k těm částem dovolání, v nichž dovolatel projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy (srov. též usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 1. 9. 2004). Předmětem právního posouzení je tedy skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Nepřichází tudíž v úvahu opírat dovolání o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dle státního zástupce výhrady, v jejichž rámci dovolatel předkládá dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje a namítá nejen šíři provedených důkazů, ale i vadné vyhodnocení těch, které byly provedeny, nelze pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat, stejně jako výhrady týkající údajného porušení procesně právní zásady „in dubio pro reo“. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. z pověření nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Námitky dovolatele, kterými se domáhá pouze zjištění jiného (pro něj příznivějšího) skutkového děje, tak nemohou být pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně uplatněny. Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Ze soudy učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatel se mu přisuzovaného jednání dopustil, přičemž se tohoto trestného činu dopustil ve spolupachatelství společně s J. F., u níž si vybavení potřebné pro výrobu psychotropních látek (blíže specifikované v citovaném rozhodnutí soudu prvního stupně) uschoval. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, které svědecké výpovědi posoudily jako věrohodné a které nikoli a jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že uvěřily výpovědi J. F., která hned při předmětné domovní prohlídce uvedla, že nalezené vybavení patří dovolateli, dále soudy vycházely z výpovědi svědkyně B., která při hlavním líčení uvedla, že v rozhodné době v inkriminovaném bytě bydlela a skříň na chodbě, v níž bylo nalezeno vybavení sloužící k výrobě psychotropních látek, užíval jedině dovolatel, přičemž tyto svědecké výpovědi byly podpořeny dalšími (ve věci provedenými) důkazy (domovní prohlídka, fotodokumentace, znalecká expertíza, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie). K výhradám dovolatele stran rozsahu ve věci vedeného dokazování lze pouze stručně uvést, že v řízení před soudy konkrétní návrhy na případné doplnění dokazování nevznesl, přičemž v uvedené souvislosti soudy poukázaly i na to, že ve věci byly provedeny všechny reálně dostupné důkazy. Námitky dovolatele tak ve svém celku pouze napadají hodnocení důkazů soudy a dovolatel jejich prostřednictvím namítá, že se mu přisuzovaného jednání nedopustil. Jak ovšem již výše uvedeno, takovéto skutkové námitky pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají, stejně jako pod žádný další ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání.
Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud takto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, ba právě naopak z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka